8. února 2016
Předseda vlády BOHUSLAV SOBOTKA se v rozhovoru pro TÝDEN vymezuje vůči prezidentu Miloši Zemanovi. Podle premiéra Česko nepotřebuje politiky, kteří nafukují rizika ve prospěch vlastních cílů. Komentuje i mluvčího Hradu Ovčáčka, uprchlickou krizi a své rivaly uvnitř ČSSD.
Pro minulé vydání časopisu TÝDEN o vás prezident Miloš Zeman hovořil jako o ňoumovi, neuměteli a bezvýrazném úředníkovi. Cítíte se tak?
Pan prezident může v našem volebním programu těžko najít nějaký bod, který by sociální demokracie buď nesplnila, nebo se ho alespoň nesnažila dotáhnout do konce. Pokud chce pan prezident vést debatu o tom, zda je sociální demokracie ve vládě úspěšná, či nikoli, měli bychom ji vést na základě konkrétních argumentů, ne na základě nějakého nálepkování.
Proč prezident takto mluví?
Nutně člověka napadá, že se pohybuje v zajetí schématu, které uplatňoval už v minulých letech. Když jsem si vzpomínal, jaké byly vztahy Miloše Zemana s jeho nástupci Vladimírem Špidlou, Stanislavem Grossem nebo Jiřím Paroubkem, vždy to dopadlo stejně. Na začátku byla snaha o nějakou spolupráci a na konci drtivá kritika ze strany Miloše Zemana.
Rozdíl je ale v tom, že proti minulým předsedům vystupoval z pozice důchodce na Vysočině. Nemají výstupy proti vám jinou váhu, protože teď mluví jako prezident?
Asi máte pravdu. Pokud se jeho nesouhlas ozývá z Hradu, nepochybně to přispívá k jisté destabilizaci společnosti. Budu se snažit i nadále, aby vláda zajistila lidem v České republice stabilitu a bezpečí. Byl bych rád, kdyby prezident republiky v tomto úsilí vládě spíše pomáhal. Těmi útoky činí pravý opak. Zvyšuje napětí ve společnosti, což je naprosto zbytečné. České republice se daří, výrazně se snížila nezaměstnanost, klesla kriminalita, dokonce jsme se velmi výrazně posunuli na žebříčku vnímání korupce. Potřebujeme realisticky hodnotit současná rizika spojená s migrační krizí nebo terorismem. Nepotřebujeme politiky, kteří ta rizika budou účelově nafukovat v zájmu svých politických cílů.
O vás prezident říká, že ničíte sociální demokracii. Řekl vám to někdy osobně?
To říkal o všech předcházejících předsedech sociální demokracie. Je to stejné. Pan prezident by se neměl míchat do vnitřních poměrů ve straně. Před řadou let z ní odešel a měl by spíše fungovat jako nadstranický prezident.
Chápu, že jste premiér a musíte vystupovat diplomaticky, ale neštve vás jako chlapa, co o vás prezident říká? Vám osobně urážky nevadí?
Člověk si vždy musí poskládat nějaké priority a říct si, co je skutečně důležité. Energii, kterou mám, bych rád věnoval na řešení problémů této země, nikoli na řešení neproduktivních polemik s prezidentem. Já je nevyvolávám. V okamžiku, kdy se pan prezident zachová, jak předvedl 17. listopadu, přirozeně musím reagovat.
Tehdy jste se naštval? Takže to umíte?
Naštval. Ani jsem nemyslel na to, že jsem předseda vlády a sociální demokracie, ale vyjádřil jsem se jako Bohuslav Sobotka. Jde o zásadní hodnotový střet. Naštvalo mě, když jsem pana prezidenta viděl po boku pana Konvičky a dalších lidí, kteří naprosto cynicky zneužívají současnou situaci. Na zádech syrských uprchlíků si snaží vybudovat nějakou politickou kariéru. Prezidentovi to škodí. Lidé, kteří mu radí, aby se choval tímto způsobem, pravděpodobně svou práci dělají ve prospěch někoho jiného než pro Českou republiku.
V březnu by měl Miloš Zeman oznámit, zda bude, nebo nebude kandidovat. Vsadil byste spíš na to, že se rozhodne kladně?
Prezidentské volby budou v roce 2018. Můžeme si dovolit ten luxus a věnovat se debatě o příštím prezidentovi až v roce 2017. Nezamýšlím se nad tím, kdo bude příští prezident.
Ani nejste zvědavý?
Samozřejmě, že jsem zvědavý. Jako každý jiný občan České republiky.
Co s vámi dělá, když vás dennodenně kritizuje mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček?
Popravdě řečeno, já to nečtu. Co říká pan Ovčáček, nemá žádný význam. Je placený daňovými poplatníky jako zaměstnanec Kanceláře prezidenta republiky. Měl by dbát na to, aby komunikoval stanoviska prezidenta. Sám by politiku neměl dělat. K tomu nedostal od občanů žádný mandát.
Na prezidentově návštěvě Jihomoravského kraje bylo patrné, jak si rozumí s hejtmanem Michalem Haškem. Zaznamenal jste nějakou snahu pokračovat v lánském puči, při němž se vás Hašek a další prezidentovi spojenci v ČSSD pokusili sesadit?
Žádné takové snahy nejsou. V sociální demokracii jsme se dohodli na našich prioritách, k nimž patří obhajoba našich silných pozic v krajích při volbách. Musíme v nich prodat obrovské množství práce, které ČSSD v regionech odvedla, a využít toho, že máme i na celostátní úrovni velmi slušnou podporu. Naším největším soupeřem ve volbách bude hnutí ANO, které je zároveň naším koaličním partnerem.
Říkáte, že s hejtmanem Haškem nemáte žádný problém. Proč jste ale místo něho sháněl náhradu do krajských voleb? Oslovil jste prý poslance Jeronýma Tejce a ministryni školství Kateřinu Valachovou.
ČSSD je demokratická strana. Nepochybně byli v Jihomoravském kraji další lidé, kteří uvažovali o kandidatuře na pozici hejtmana. Nakonec došlo k dohodě, že Michal Hašek má větší šanci přivést ČSSD k vítězství, pokud si to v příštích měsících nějak nepokazí. Možná někteří lidé museli potlačit svoje ambice, bude to v zájmu dobrého výsledku ČSSD na jižní Moravě. I v ostatních krajích se nám podařilo najít lídry konsenzuálně.
Prezident Zeman mezi lidmi, z nichž může některého po volbách v roce 2017 jmenovat premiérem, zmínil i ministra vnitra Milana Chovance. Nevidíte v něm příštího soupeře ve volbách předsedy ČSSD?
Ze strany pana prezidenta jsme různé spekulace slyšeli i před minulými volbami do Poslanecké sněmovny. V demokracii, která má určitou kulturu, by měl prezident pověřit sestavením nové vlády předsedu vítězné politické strany. Když neuspěje, měl by pověřit předsedu druhé nejsilnější strany. Předpokládám, že Miloš Zeman bude takto postupovat i po příštích volbách. Já mám štěstí v tom, že tým, který byl zvolen na minulém sjezdu ČSSD, je velmi kompaktní. Možná jste si všimli, že sociální demokracie netrpí vnitřními spory, které by nás mediálně oslabovaly. Pan prezident se snaží sociální demokracii vyvést z rovnováhy, ale myslím si, že se to nepovede.
Neodehrává se kvůli migraci střet i uvnitř ČSSD? Ministr Chovanec například prohlásil, že nebude ve vládě, která bude provozovat promigrační politiku.
Od začátku jsme se při našem přístupu k migrační krizi snažili uplatňovat zdravý rozum, nepodceňovat bezpečnostní aspekty a nepodléhat hysterii. Jsme na okraji migračního proudu, téměř žádné uprchlíky nemáme a myslím si, že to tak zůstane i v příštích měsících. Žádná rizika jsme nepodcenili. Policie a armáda fungovaly v tomto směru velmi dobře a ministr vnitra se osvědčil. Můžeme integrovat cizince, ale nesmí jich být neomezeně a musíme vědět, kdo do Evropy přichází. Přístup vlády je vyvážený a střízlivý. Dnes se ukazuje, že řada zemí v západní Evropě se k našemu pohledu přiklání, zejména pokud jde o fungující schengenskou hranici.
Máte zjevně za to, že budoucí sociální demokraté, vaši mladí voliči, spíše vítají multikulturní společnost. Jste si jist, že stejně smýšlejí i vaši stávající příznivci?
Když se bavíme o budoucnosti levice, jsou to jistě lidé, kteří sázejí na budoucnost a toleranci. Nesázejí na nacionalismus, na nějakou představu národní výlučnosti a určitě ne na xenofobii, která je dneska velmi často šířena na shromážděních extrémních hnutí a extrémních politiků. Vedle toho ale musí vidět to, co se odehrává v západní Evropě. V řadě zemí se integrace z odlišného kulturního a náboženského prostředí prostě nepovedla. My o tom musíme otevřeně mluvit. Je potřeba si říct, jaká bude přistěhovalecká politika Evropy.
Zatímco tu hovoříme, probíhá soud s Markem Dalíkem. Ten patřil k premiérovi Mirku Topolánkovi. Poslední dobou sledujeme také hvězdu Jaroslava Tvrdíka spojeného s premiéry Grossem a Paroubkem. Vypadá to, že každý premiér má svou šedou eminenci v pozadí. Máte někoho takového vy?
Kolem mě žádný Dalík není a není ani žádná Jana Nagyová (ředitelka Úřadu vlády za Petra Nečase, pozn. red.). Postupuji standardně a transparentně. Zeptejte se lidí, kteří tady na Úřadu vlády pracují. Nejsou tady žádní podivní lidé, kteří by sem chodili a ovlivňovali předsedu vlády nebo řídili aparát, aniž by k tomu měli jasný mandát. Jediný, kdo má na mě vliv, jsou moje názory a zásady. Ale samozřejmě mám někde přátele, někde jsem se narodil, s někým chodil do školy.
Třeba s vlivným pražským právníkem Radkem Pokorným, o kterém už v roce 2013 řekl Jiří Paroubek, že je vaším „řídícím důstojníkem“?
Studovali jsme na stejném gymnáziu a pocházíme ze stejného regionu.
Takže vám pomáhá?
Nemám žádného Dalíka. Nemám žádnou Nagyovou, která by za mě řídila Úřad vlády a vykonávala pravomoci, které náleží předsedovi vlády.
O vašich poradcích se ale mluvilo naposledy v souvislosti s kradenými e-maily. Z nich opět podle Hradu vyplynulo, že jste člověk, jehož názory formulují lidé ve vašem okolí. Co e-maily prozradily o chodu vašeho úřadu?
Nevím, jestli je vůbec možné, abych pracoval s něčím, co je výsledkem trestné činnosti. Nebudu se podílet na legitimizaci krádeží soukromých e-mailů. Ty navíc ukradl někdo, kdo se hlásí k neonacismu a snaží se lidi zastrašovat. Nejsem první, komu vykradli e-mailovou schránku. Policie bohužel není schopná lidi před takovými věcmi ochránit. To, co mě nejvíce mrzí, je bezmocnost policie a zákona v této republice, že nejsou schopny potrestat ty, kteří kradou soukromou korespondenci.
Ty e-maily podle vás nesvědčí o ničem, co by se týkalo vašeho úřadu?
Nebudu mluvit o tom, co prozradily nebo neprozradily kradené maily. Ale rád vám popíšu svou práci. Mám poradce, ti mi dávají rady a já k těm radám buď přihlédnu, anebo nepřihlédnu. Z velké části mám svůj vlastní názor, z velké části si články a projevy upravuji sám. Například projev k 17. listopadu před Hlávkovou kolejí jsem si psal sám večer předtím, právě pod dojmem nálady, kterou jsem ze společnosti cítil. Nikdo mi své názory nevnucoval.
Když se ještě jednou dopustíme indiskrece s kradenými e-maily, řekl jste v projevu na Humboldtově univerzitě proneseném v květnu opravdu něco, co chtěla slyšet Angela Merkelová? Tuto možnost vám podle hackerů nabízel tajemník pro EU Tomáš Prouza.
Řekl jsem tam to, co jsem sám pokládal za důležité. Popravdě si nevzpomínám na to, že by tu proběhla nějaká debata o tom, co chce nebo nechce slyšet Angela Merkelová. Pochybuji, že se o to zajímala. Já jsem se nezajímal, co by si v té souvislosti přála. Připadalo by mi to nepatřičné.
V diplomacii se ale zásadní prohlášení dolaďují po dohodě obou stran, to není přece nic nestandardního, nebo ano?
Společná politická prohlášení určitě ano. Ale tento projev jsem pronášel za sebe a za Českou republiku jako její předseda vlády.
Angela Merkelová se stala osobností roku, americký Time ji dal na titulní stranu, Amerika ji oslavuje. Evropa a voliči jsou k její politice skeptičtí. Jak tenhle spor vnímáte?
Angela Merkelová udělala velké humanitární gesto, které vycházelo z její reflexe německé historie. Koneckonců je to způsob, jakým reflektuje svou vlastní historii velká část dnešních Němců. Na druhou stranu to, co učinila, nemá důsledky jen pro Německo. A to, co učinila, mělo možná mnohem větší ohlas – díky sociálním sítím – než sama původně zamýšlela. Nebyl to jednorázový krok pro přijetí uprchlíků v té době už nakumulovaných na rakousko-německé hranici. Byl to signál těm, kteří ještě byli doma. Signál o výrazné otevřenosti celé Evropy, což ale nekonzultovala s žádným jiným státem a možná ani se samotnými Němci.
Podlehla silné emoci? Možná silné ženské emoci?
Nemyslím, že to byla ženská emoce. Bylo to rozhodnutí, které vycházelo z jejích hodnot a přesvědčení. Z toho, jak ona vnímala roli Německa v dnešní Evropě a to, co Němci udělali ve dvacátém století světu. Myslím, že to všechno reflektovala a rozhodla se pro toto gesto, které má celou řadu důsledků, jež předem nedocenila.
To je u političky, které se dosud dařilo, trochu zvláštní, ne?
Je to zvláštní. Tohle je ale mimořádná situace. Fakt je, že německé gesto vedlo k povzbuzení iluzí o Evropě jako o místě s neomezenou kapacitou a místě bez hranic. Z hlediska dlouhodobě udržitelné přistěhovalecké politiky to gesto dramaticky vybočilo a způsobilo výkyv, který se bude muset zase vrátit do rovnovážné polohy. Evropa nemůže pomáhat za cenu vlastního sebezničení.
Kdo z evropských politiků ční nad jiné? Kdo je osobnost roku podle vás?
Někdo musí přijmout odpovědnost, někdo musí prosadit nějaká řešení. Vadí mi, že Evropa, když zjistila, že na řešení vážných krizí ve svém okolí zůstala sama – ať už mluvím o Libyi nebo syrské válce – neprojevila větší akceschopnost. A to, co učinila Angela Merkelová, nebylo doprovázeno rychlou snahou dostat migrační proud pod kontrolu. Nevidím mezi špičkovými politiky v dnešní Evropě nějakého kladného hrdinu.
To je smutné.
V Evropské radě, kam jezdím pravidelně jako zástupce jednoho z členských států EU, se postupně stále více prosazuje, řekněme, realistický přístup k řešení migrační krize.
To znamená, že Evropa zkrátka zařadila zpátečku?
Ano. Vnímá realitu a reaguje na ni.
Zdroj: Týden
