Petr Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních vztahu, byl jedním z účastníků veřejné debaty "Nová realita Evropské unie", která se konala v sobotu v Kongresovém centru v Praze a věnovala se otázkám týkajících se současného postavení a směřování Evropské unie.
Děkuji za pozvání. Naváži na některé věci, které jste zmiňoval. Česká soc. dem. se profilovala jako proevropská. To bylo klíčové. Jakožto levicová strana byla v 90. letech nutně podezřelá. To, že se přihlásila k EU, ji jasně oddělilo od komunistické levice. Byl to zásadní krok. Nicméně krok, který asi stranu čeká dnes, je mnohem komplikovanější. Přihlásit se k Evropě bylo politicky odvážné, ale nebylo to konceptuálně náročné. Stačilo přijmout to, co říká Brusel. Soc. dem. se hlásila k Evropě, tudíž souhlasila se vším. Mělo to svou logiku. Bylo to na místě. ČSSD prokázala důležitou schopnost – akceptovat evropská řešení. To na české politické scéně zdaleka není samozřejmé. Objevuje se otázka, do jaké míry je soc. dem. schopná utvářet evropská řešení. Nejen je přijímat.
To je o tom obsahu. Domnívám se, že jedno z témat, které považuji za důležité, které podle mého názoru rezonuje s tradicí soc. dem., je určitý návrat ke kořenům. Evropská soc. dem vyrostla na tom, že zprostředkovávala základní kompromis mezi prací a kapitálem. Je to systém, který z tohoto hlediska nemá konkurenci, ale samozřejmě vede k nerovnostem. Dokonce k takovým, že je sebedestruktivní. Čas od času potřebuje zásah zvenčí, který umožňuje přežít.
To bylo základem toho historického kompromisu, který se vytváří začátkem 20. století mezi prací a kapitálem, jehož podobou jsou sociálně tržní ekonomiky. Máme podobu ekonomik, které tento kompromis ztělesňují.
Toto téma je dnes mnohem důležitější, protože od té doby uzavření těchto paktů se kapitalismus proměnil. Je dynamický, mění se neustále. Dnes už nemůžeme mluvit o kapitalismu národním, ale o evropském a spíše o kapitalismu globálním.
Novinka je – znovu uzavřít pakt mezi prací a kapitálem, ale již ne na té mezinárodní úrovni, kde to moc nejde. Musíme snižovat přímé daně a zvyšovat nepřímé daně. Nemůžeme moc efektivně kontrolovat kapitál a stanovovat sociální standardy. Na to je svět příliš v pohybu.
To znamená úroveň, na které se můžeme pokusit o něco takového, je právě úroveň evropská. A to je velký úkol a může to dát obsah evropskému snažení. Jednak dát to do podoby evropského sociálního modelu. Jeden z problémů je, že se nemůže dohodnout na to, jak je zkoordinovat. Takže to je vnitřní úkol uvnitř Evropy. Pak je vnější úkol – jak vytvořit multilaterální struktury na globální úrovni, které by něco takového mohly zajišťovat.
Pár poznámek k cestě. To je otázka pro určitou strategii. Jedna z cest je cesta určité stranické diplomacie. ČSSD je strana, která má své přirozené partnery téměř ve všech státech EU. A tyto strany řeší podobné problémy. V té chvíli se nabízí otázka, do jaké míry je česká soc. dem. v těchto hrozbách aktivní. Do jaké míry pomáhá vytvářet společné pracovní skupiny, společné iniciativy, které by se mohly prosazovat na úrovni evropského parlamentu, na úrovních dalších.
V současné EU situace nebude jednoduchá. Současná EU je rozdělená nejméně třemi liniemi. Je to pravolevá linie, kterou vidíme v EP mezi evropskou levicí a pravicí, druhá dělicí linie je, kdy se střetávají národní zájmy, třetí linie je, že na jedné straně máme komisi, na druhé straně máme Německo, Francii, VB, v dnešní Evropě vidíme, že nadnárodní instituční přístup, který byl v zájmu malých států, stále více upadá.
V těchto 3 liniích se soc. dem. musí pohybovat. Domnívám se, že cesta stranické diplomacie je jedna z cest, kterou musíme zkusit.
Veřejná debata "Nová realita Evropské unie" celý přepis debaty
