Regulace trhu v Evropské unii

Zaprvé děkuji za pozvání. Hned za těžkou otázku, jestli se to povede, krátká odpověď, jestli se to nepovede, musíme tuto schůzi uzavřít a vlastně není o čem diskutovat. Naše šance jako občanů Evropy a ve vašem případě sociální  demokracie, že se o to musíme snažit. A máme pro to jisté předpoklady, protože evropská demokracie, pokud něco je, je to právě pokus o regulaci trhu. Evropa je normativní projekt. To je společenství zemí, které sdílejí nejen společné hodnoty, ale také normy, pravidla, od začátku tam byla myšlenka organizace toho trhu, nejen odbourávání překážek volnému trhu.

Ne, jsou to také určitá pravidla pro férovou soutěž v rámci EU, a případně ve vymezení EU vůči jiným světovým hráčům. Takže vlastně EU má 2 pilíře, které jsou ohroženy dnešní krizí. To je problém deregulace. Z 80. let se to stalo prioritou, po r. 89 se to přeneslo na triumf obecný, tržní, globalizace, deregulace. Znáte tu tehdejší mantru, říkalo se tomu ??? konsensus, privatizace, deregulace atd.

Čili tohle EU má aspoň tuhle vlastnost, regulace trhu. Druhá zásada byla, že EU sdílí jakýsi konsensus sociálně tržního hospodářství. To tam bylo od začátku. To byl konsensus sdílený občanskými i křesťanskými demokraty. Je zajímavé si položit otázku, jak v dnešní krizi může EU obstát, když tyto 2 principy jsou ohroženy?

Váš polský kolega řekl, že nemáme šanci. Já bych řekl, že nemáme šanci jako národní státy. Nikdo z nás nemá absolutně žádnou šanci ovlivnit regulaci globálních trhů. Bude schůze G20, ale tam tu váhu nebudou mít jednotlivé evropské státy, tam Evropa může něco prosadit, jestli bude schopná vytvořit svůj konsensus, svůj princip, a hájit určité evropské přístupy k organizaci globalizovaného trhu, případně řešení dnešní světové finanční a hospodářské krize. Já bych řekl spíš, to je pravý opak toho, co naznačil váš polský kolega, nejen že máme šanci, ale máme absolutní nutnost, povinnost aspoň na tomhle se dohodnout. Je řada věcí, na kterých se nedohodneme. Třeba regulace bankovnictví je choulostivé téma. Ano, každý má svoje výjimky, partikulární zájmy, ale tohle bych řekl, ta myšlenka, že potřebujeme regulaci trhu, vlastně dnes v poslední krizi to pochopili všichni.
Mýtus seberegulace finančních trhů zkrachoval tvrdě v září 2008 na Wall Street. Nikdo nemůže dnes tvrdit, že seberegulace… Tohle je hodina Evropy – Hour of Europe. Tady je příležitost pro Evropu říct, my jsme od začátku razili myšlenku, že globalizovaný trh musí být trh regulovaný.

Pak je druhá dimenze – jak reagovat na ohrožení toho druhého pilíře? Měli jsme jakýsi konsensus o sociálně tržním hospodářství. Všechny naše státy EU, poválečné, budovaly jakousi formou sociální stát nebo sociálně orientovaný stát. To bylo naše společné dědictví. Není to společné dědictví EU jako takové. Ta jsou omezená. Špidla určitě o tom může něco říct, ale to společné dědictví všech evropských států teď v krizi se tento druhý pilíř dostává do úzkých. Protože finanční krize se přenesla do krize hospodářské a ta se dnes přenesla do třetí fáze, do krize národních států. Trhy, které byly zachráněny intervencí států, tyto samé trhy se dnes mstí tím, že tyto státy chytnou za hrdlo a hrozí jim, že jim nebudou dál půjčovat. Vy jste se zadlužili, ale proč, abychom vás zachránili.

Čili, ano, v dnešní fázi, kdy se útočí na státy, nejen na jednotlivé banky, ale třeba řecký případ, to se stalo klíčovým momentem, který, to je velice zajímavé, pomohl všude, ale to není jen v ČR, všude posílil ty politické síly, které udělaly z redukce deficitu svoji prioritu. Najednou se začalo strašit a zredukovala se politika na účetnictví. A jakmile jsme v této fázi, tak sociálně tržní hospodářství je ohroženo, máte pravdu, že soc. dem. strany v kontextu evropském ztrácejí na síle. I když já bych tohle nedramatizoval, to jsou psychické věci. To jsme viděli často situace v Evropě, kdy vlády EU byly sociálně demokratické, a pravice si stěžovala, EU je socialistický podnik. Teď to vypadá naruby. Ale to jsou cyklické věci, to se obrátí. Spíš bych viděl zásadní otázku, jaký prostor zůstává pro soc. dem. projekt. Tudíž sociální dimenzi tržní ekonomiky v kontextu globalizovaného trhu a tlaku trhu na státy. Pokud jde o pečovatelský stát, pokud útok se vede na ty státy, co může EU v tomto dělat?

A tím už budu končit, ale máte pak dvě možnosti: Buď pesimistický scénář – každý stát začne pracovat za sebe, začnou si vzájemně konkurovat. Některé evropské země s tím začaly dávno, s tou rovnou daní atd. To vše můžeme vidět, jak odstředivé síly budou pracovat a ohrozí to dlouhodobě i euro. Jestli euro samotné bude ohroženo, tak myslím už bych viděl to velice pesimisticky budoucnost unie. Nebo je tam druhá možnost – že v krizi většinou hledáme řešení, na které bychom za "normální" situace si možná netroufli. A dnes je celkem jasné, že když už jsme založili Evropský měnový fond, ta pojistka, která má fungovat pro Řecko atd., čili když máme tento fond a víme, že pokud se dohodneme na tom, že musíme jít o krok dál, nejen mít společnou měnu, ale vyvést všechny závěry z toho, co společná měna znamená. Zjištění, že to není jen řešení ekonomické, ale že to je i politický pakt. To se pak bude týkat všech politik. Budou tomu říkat plíživý federalismus, je mi úplně jedno, jak to nazvete, ale to by bylo druhé řešení, kdy by Evropa naopak z této krize vyšla jako silnější aktér, nejen ekonomicky schopná odolat krizi, ale tím pádem se projevit na mezinárodní scéně jako silný hráč. Protože to, co vidíme, je, že nejen trhy ohrožují evropský model, ale Evropa jako mezinárodní aktér se stává hráčem druhého řádu v kontextu, kdy nastupují nové mocnosti. Čili tady jde o hodně. Jde o náš model, o samotné principy EU, ale taky jde o to, jakým hráčem bude EU v 21. století.

Veřejná debata "Nová realita Evropské unie" celý přepis debaty