Předseda ČSSD Jiří Paroubek v úvodním vystoupení na ekonomické konferenci "Hledání východisek ze současné ekonomické krize" přivítal domácí i zahraniční hosty. Zdůraznil, že za důležité považuje jak hledání efektivního řešení ekonomické krize, tak schopnost se díky krizi změnit.
Vážené dámy, vážení pánové,
je mou milou povinností, a musím otevřeně říci, že také potěšením, Vás zde všechny přivítat. Je pro mne velkou výzvou být zde s Vámi a hledat odpověď na otázku jednoduchou slovně, avšak složitou ke zodpovězení. Kudy dál? Jaká východiska vedou ze světové hospodářské recese? Jakou naději a šanci nám dnešní svět přináší? Pevně věřím, že dnes nechceme a nebude hovořit pouze o tom, jak se z krize vymanit, ale jak se krizí změnit.
Nikoli Exit, ale Change strategie, to je to oč tu běží. Dnešní svět čeká na dobré zprávy. V uplynulém roce jsme jich mnoho na poli hospodářském nezažili, svět se potýkal s hospodářskou krizí, která se stala globálnější, nežli kdokoli předpokládal. Krizí, která odstartovala diskuse o správnosti nastavení současného světového hospodářství. Krizí, která se promítla do životů miliard lidí.
Platí, že dnešní svět chce slyšet dobré zprávy. Tak jako tonoucí se pomyslného stébla chytá, tak ve zprávách analytiků můžeme číst, že odeznívá hospodářská krize. Kéž by tomu tak bylo. Dobrým zprávám se rádo věří a tak se objevují požadavky a plány na tzv. exit strategie. Exit strategie znamená opuštění jedné spekulativní strategie a návrat do stavu před aplikací této spekulativní strategie. Znamená léčbu akutního příznaku choroby, nikoli léčbu příčiny této choroby. Je paradoxní, že pro hledání východiska – a nikoli z krize, ale z aktivního boje proti krizi – je používán termín Exit strategie, termín obvyklý ve světě finančních spekulací a transakcí. Ve světě, jehož nízká regulace a mlžení reality bezesporu přispěly ke vzniku a k eskalaci současné krize.
Dnes, jak pevně věřím, nehledáme exit strategii z procesu boje proti krizi, dnes hledáme strategii změny, změny hospodářského systému. Vymýtit krize, jako důsledek cyklického vývoje hospodářství se nepodaří – takovouto ambici nemáme a není ani v lidských silách.
Na sklonku roku 2008 se tehdejší premiér ČR honosil tím, že ČR je prý nepotopitelným ostrůvkem stability, nezasažitelným tsunami světové krize. Chtěl dávat trestní oznámení na sociální demokracii za šíření poplašné zprávy o reálné hrozbě pro naši ekonomiku, chtěl vetovat protikrizová opatření Evropské unie. Jak hluboce se mýlil, jak drahý byl tento omyl. Důsledkem fiskální nepřipravenosti ČR na krizi byl schodek státního rozpočtu za rok 2009 v dosud nikdy nepoznané výši přes 7% HDP, absolutně přes 220 miliard CZK. Přitom by bývalo stačilo nebýt zapouzdřený ve vnímání okolí, světa, být otevřený myšlenkám. Mohli jsme tak být lépe připraveni a nést i menší následky krize v našich veřejných rozpočtech.
Ten, kdo dokáže vnímat politického soupeře, vnímat odlišný ekonomický pohled, vnímat i kritiku a vzít si ze všech těchto věcí to pozitivní a dobré, ten dokáže lépe reagovat na měnící se prostředí globálního světa. Buďme na této konferenci takto otevřeni, vnímejme se navzájem a hledejme v každém projevu Hrabalovské „perličky na dně“. Jen skrze dobré poznání reality a příčin této reality, jsme schopni změnit věci k lepšímu.
Pokusme se najít i „perličky na dně“ v příčinách, průběhu i dopadech současné krize. Je největším otřesem světové ekonomiky po druhé světové válce. Zřejmě může být zahájením procesu konverze center světového obchodu a ekonomiky ze Západu na Východ, Ze Severu na Jih. Hovořím o změně dominance euroamerické na dominanci asijskou, jihoamerickou. Hovořím o ekonomickém významu Ruska, o ekonomické síle Číny, potenciálu Brazílie. Tradiční vazba evropských trhů na severoamerický kontinent se ukázala jako poněkud nebezpečná. Nízká diverzifikace obchodu způsobila celosvětové přelití krize takřka on-line. Takzvané vyspělé země v letech 2008 až 2009 poklesly ve svém produktu o tři až pět procent, jásání nad současnými náznaky růstu kolem 1% při daleko nižší výchozí základně mi přijde poněkud předčasné.
Je jasné, že proaktivní fiskální politika USA, ale i evropských zemí přijatá v rámci podpory ekonomik a obrany před finanční krizí musela vyústit v až dvojciferné podíly deficitů veřejných rozpočtů na HDP. Je ale jasné, že nebýt této stimulace, nehovořili bychom zde dnes relativně klidně. Namísto toho bychom byli zmítáni sociálními nepokoji, armáda nezaměstnaných by se možná přelévala z města do města a na krizi z let třicátých bychom mohli vzpomínat jako na lehčí nachlazení ve srovnání s dnešním zápalem plic. Dnešní kritici šrotovného nemusí vysvětlovat lidem z automobilového průmyslu, že prostě odbyt není, tudíž práce není, tudíž vy nemáte, tudíž stát nemá, tudíž kdo uteče poslední, zhasne. Dnešní kritici šrotovného a jiných opatření právem hovoří o dočasnosti, ale řekněme si otevřeně díky bohu, že politici v zemích, které šrotovné zavedly, měli k tomuto kroku odvahu.
Je jasné, že účty se musí platit. Veřejné rozpočty v dnešním stavu ekonomiky nemají valnou šanci k reverznímu pohybu oproti současnému deficitnímu propadu, a to minimálně v horizontu nejbližších dvou tří let. V souladu s názorem šéfa MMF Dominiqua Strauss-Kahna však říkám: jestliže teď seškrtáme výdaje rozpočtů na maximum, omezíme sociální dávky, sebereme peníze rodinám s malými dětmi, zaměstnancům, důchodcům ad., prostě podnikneme hurá akci šetření, ať to stojí, co to stojí, krize se vrátí. Příliš rychlý ústup od proaktivní ekonomické politiky zaštítěný bojem proti deficitu bude mít stejný dopad jako úprk od rozdělané práce. To co bylo rozděláno, se zhroutí. Strauss-Kahn říká: “Oživení vyspělých ekonomik je slabé. Musíme být opatrní“. A kdy je možné ukončit podporu ze strany vlády, státu? Opět Strauss – Kahn dává odpověď: „Tím nejlepším indikátorem, podle kterého lze načasovat ústup, je růst soukromé poptávky a také zaměstnanosti, která s ní úzce souvisí.“
V řadě ekonomik totiž existuje u významných bank a firem stále velké množství dosud nepřiznaných, pochybných aktiv. Banky zdaleka nevyčistily své chlévy… To vše proto, že docházelo a dochází k velkému propojení finančního inženýrství a primární funkce finančních trhů jako distributorů kapitálu. Američané v Kongresu projednávají návrh zákona obdobný Glass-Steagallovu zákonu z roku 1933 oddělujícímu komerční a investiční bankovnictví, oddělujícímu spekulaci od financování. Po šedesáti letech nahlodávání tohoto principu Glass-Steagall Act v roce 1999 definitivně padl a kreativita finančního sektrou při tvorbě finančních instrumentů, sekuritizace dluhů a cash-flow z riskantních obchodu dospěla do fáze mnohonásobně se opakující sekuritizace sekuritizovaných aktiv. Výsledky známe. Ztráty zaplatil americký daňový poplatník, evropský daňový poplatník, ztráty celkově zaplatili ti, kteří se sekuritizací nemají nic společného, popravdě ani nemají potřebu vědět, co to je. Ale dopad do jejich životů to má jasný – občane zaplať, časy jsou zlé. Pak následuje exit, návrat do starých kolejí, test regulátora co všechno vydrží, další kolo finanční kreativity a… Občane zaplať, časy jsou zlé… Nemáte tohoto kolotoče už dost? Já tedy ano.
Ekonomická krize nás donutila zamyslet se, donutila nás uvažovat o změně, dala nám naději, že ještě není pozdě. Jaké výzvy před námi stojí? Jaké změny jsou potřebné? Jaká Change Strategie? Jaká strategie změny?
Regulace finančních trhů
Regulace finančních trhů a finančních institucí není politická otázka. Je to nutnost. Jde o to, najít onu správnou míru regulace. Nastavit ji tak, aby trh neomezovala, ale aby ho současně krotila. Trh si z lidských vlastností bere s radostí ty špatné. Trh nemá cit, trh nemyslí na zítřek. Chamtiví finanční inženýři kreativně vynalezli konstrukce, které umožnily na bázi nejrůznějších derivátů vybrat zisky budoucí v letech nedávno minulých. Vybrali zisky na dlouho dopředu. Každá regulace trhu trh omezuje, žádná regulace nebude dokonalá. Účastníci trhu vždy naleznou řešení, která regulaci obejdou, přechytračí či oklamou. Jde o to nevzdávat tento boj s inovacemi vychytralců. Jde o to nastavit trhu taková pravidla, aby z lidských vlastností přijal i ty pozitivní – odpovědnost, pocit sounáležitosti a solidarity, běžný lidský cit a pochopení. A půjdeme ve svých návrzích ještě dál. Myslím, že nastal čas abychom kromě regulace přistoupili i k určité formě „spoření“ finančního sektoru, např. využitím Tobinovy daně z finančních transakcí. Nechť je vytvořen polštář pro případné budoucí finanční krize.
Proaktivní role státu
Český král a římský císař Karel IV nechal hladovějící poddané nedaleko odsud stavět Hladovou zeď, aby jim umožnil pracovat a obstarat si obživu. Dnes by měla mít „Protikrizová zeď“ spíše podobu podpory hypoték či podpory exportu, Zeď naděje představují i návrhy soc.dem., které zde ještě představíme. Počítáme s aktivní rolí státu do budoucna, s posílením jeho vlivu na základní odvětví, energie, ropu, plyn,dopravu. Nepodlehneme pokušení a nevyjmeme ze zodpovědnosti státu oblasti jako je sociální a důchodové pojištění, zdravotnictví, školství, věda a výzkum.
Boj s korupcí a šedou ekonomikou je existenční nutností, zejména u zemí, které prošly transformačním procesem. Korupce demotivuje ekonomickou aktivitu občanů. Korupce dává průchod nespravedlnosti a přispívá k pocitu zmaru. Nelze se snažit zlepšit chod věcí veřejných a přitom tolerovat korupční či klientelistické jednání. Starosta New Yorku Gulliani bojoval s rozšířenou kriminalitou tak, že začal potírat přestupky typu rozbitého okna. Se stejnou důsledností jako to činilo město New York i my musíme potírat korupci jako nebezpečnou a devastující kriminalitu. Nevymýtíme ji zcela, ale život korupčníkům můžeme silně ztrpčit. Zatím se mi zdá, že se mají jako v ráji… Tedy, abych byl přesný, v naší zemi.
Úsporný, ale efektivní stát.
Dobré věci nebývají levné. Pokud chceme dobře fungující policii, dobrý výkon státní správy, výkonnou a neovlivnitelnou justici, musíme lidem vykonávajícím tyto činnosti poskytnout takové podmínky, aby nehledali přivýdělky jinde a aby nebrali svou práci jako „za málo peněz málo muziky“. Současně je ale třeba seriozně hledat úspory ve fungování státních institucí, v oblasti zadávání veřejných zakázek, v oblasti možná nereálných nebo dnes těžko uskutečnitelných programů a projektů… I k tomu směřujeme a naznačujeme, kde by to mohlo být.
Spravedlivý a odpovídající daňový systém
Nevědoucí má daně za obtížný hmyz beroucí mu část jeho sousta ve prospěch jakési černé díry. Přílišná daňová liberalizace však nevede k iniciaci ekonomického růstu, alespoň dlouhodobě ne. O tom jsme se ostatně mohli přesvědčit. Je třeba nastavit daňové kvoty tak, aby na jedné straně nedusily ekonomický růst, ale současně aby zajistili dostatečnou míru solidarity ve společnosti. Přílišná liberalizace vede k přilákání spekulativního kapitálu. Irové by mohli povídat…
Měli bychom chtít systém změnit:
- Tak, aby systém zabezpečoval silnou obranu lidské svobody a nový udržitelný a sociálně spravedlivý model růstu, aby bylo dosaženo fundamentálních reforem finančních trhů, aby ekonomický systém byl maximálně chráněn před budoucími krizemi.
- Aby došlo k obnově zdravého ekologického a sociálně spravedlivého růstu, aby se podařilo implementovat model sociálně solidární svobodné společnosti.
- Abychom vymýtili hamižnost a korupci a aby nečestné jednání bylo důsledně trestáno.
- Aby byl nalezen optimální model příjmů a výdajů veřejných financí zajišťujících základní sociální potřeby občanů, budující dostatečnou infrastrukturu pro hodnotný život i efektivní podnikání, systém, který bude nelehké zneužít a ještě težší na něm parazitovat.
- Aby ekonomický systém dával příležitost a naději mladým a důstojnost a klid stáří. Bonmot o tom, že správný občan kouří, pije a umírá na hranici důchodového věku je sice na první pohled zábavný, ve skutečnosti však ukazuje na vnímání člověka jako pouhého nástroje pro tvorbu hodnot. Po použití znehodnoťte a zahoďte. Stáří čeká na každého z nás, přátelé, nevím jak vy, ale já zahozen být nechci…
- Zkrátka, aby reforma byla skutečnou reformou. Je módou říkat privatizaci veřejného sektoru reforma. Jeden z mých zde přítomných kolegů, ekonom Valtr Komárek nazval věci správným jménem. Neříkejme lumpárně reforma. Nelze se divit potenciálním investorům, že se s chutí chtějí podílet na privatizaci důchodového či zdravotního systému. Jsou zde od toho, aby hledali příležitost k výdělku. My politici a stát jsme zde od toho, abychom zajistili slušný život občanům státu. To mějme na paměti až si budeme pohrávat s pokušením optoutů v penzijní reformě, privatizaci zdravotních pojišťoven atd.
Sny se mohou splnit, jsou-li reálné. Nemyslím, že naše sny jsou příliš ambiciózní. Naopak očekávám, že mi v závěru této konference potvrdíte, že cesta, na kterou se vydáváme s českou sociální demokracií k uskutečnění těchto závěrů, vede. Vnímejme krizi jako příležitost, nikoli příležitost k exitu a návratu do zajetých kolejí, ale příležitost ke změně ve vlastním uvažování, ve vnímání signálů, příležitost ke zpětnému pohledu na vlastní žebříčky hodnot, k důkladné analýze toho, co je prospěšné společnosti a lidem, a co jen rádoby exkluzivní společnosti zbohatlíků. Plný výčet námi navrhovaných opatření máte k dispozici. Uvedu pouze některé z navrhovaných zhruba čtyř desítek opatření. Lze je rozdělit do sekcí Koncepčních a systémových opatření, Fiskální opatření, Odvětvová opatření a konečně sociální oblast. Koncepční a systémová sekce představuje desítku okruhů:
Přijmout program stabilizace veřejných rozpočtů včetně strategie přijetí eura..
Vytvářet příznivé klima pro investice a export...
Dynamizovat užití evropských zdrojů...
Rozvíjet „zelenou“ ekonomiku a „zelená“ pracovní místa. Využít evropské zdroje pro tvorbu zdravého životního prostředí, rozvoj energeticky úsporných opatření v průmyslových, stavebních a zemědělských technologiích, racionálního odpadového hospodaření a navázání kontaktu se špičkami výzkumu a vývoje v dané oblasti. Vytvořit státní politiku zaměstnanosti. Zpracovat komplexní dokument záměrů a koordinace politiky státu v oblasti dopadu na zaměstnanost u vzdělávání mládeže a dospělých, výzkumu a vývoje, politiky státních zakázek, ochrany práce a podnikání, investiční politiky apod. Provést revizi administrativních a institucionálních bariér pro práci a podnikání. Lze například kombinovat podporu v nezaměstnanosti a podnikání s otevíráním více možností uplatnění ve veřejných pracích pro města a obce.
Aktualizovat strategii hospodářského růstu..
Spustit funkční systém boje proti korupci a organizované kriminalitě. Zprůhlednit systém přístupu k veřejným fondům na všech úrovních , zavedení snazšího postihu a vedle toho beztrestnosti v případě včasného ohlášení nezákonného postupu.
Vytvořit nový systém zadávání a kontroly veřejných zakázek. Lépe definovat systém, odpovědnost a kontrolu, zavést předběžnou cenovou kalkulaci a limitování nákladů, uzákonit povinnost veřejného aukčního postupu u standardních zakázek, kdy všechny subjekty budou moci do určité doby nabízet definované zboží a služby a postupně snižovat cenu tak, aby veřejnou zakázku dostala nejnižší nabídka.
Oživit podporu vzdělání, vědy a vývoje. Trvalé oslabování pozice vědy a školství za Topolánkových vlád vč. soustředěného útoku na Akademii věd vedlo k relativnímu zhoršení situace nejlepších českých pracovišť na úkor nekontrolované extenze nízké kvality vzdělání a odborné práce.
Fiskální sekce materiálu představuje 14 konkrétních akcí vedoucích ve svém důsledku k potřebné stabilizaci veřejných rozpočtů:
Odvětvová sekce našeho materiálu se zaměřuje na jedenáct opatření s cílem zvýšit objem čerpání evropských fondů v oblasti výzkumu a vývoje, revidovat priority čerpání evropských fondů ve prospěch krajů, měst a obcí a primárně se orientovat na rekonstrukci sociální infrastruktury, škol, domovů seniorů, mládeže, léčeben dlouhodobě nemocných vyššího stupně apod. Chceme Intenzifikovat činnost a kapitálové posílit instituce podpory podnikání a exportu jako ČMRZB, ČEB a EGAP, rozšířit možnosti užití peněz za emisní povolenky.
Je třeba Aktualizovat energetickou politiku státu. Urychlit zahájení prací na nových blocích jaderných elektráren a na potřebných rekonstrukcích tepelných elektráren. Zvýšit užití biomasy k energetickým účelům. Naopak bude dobré prověřit oprávněnost a nezneužitelnost programu výstavby solárních elektráren, kde získáváme kilowat až šestkrát dražší nežli z jiných zdrojů. Je třeba Reformulovat systém investičních pobídek. Stanovit měkčí rastr pro identifikaci potřebných regionů a odvětví, označit klíčová odvětví technického pokroku. Je třeba zpracovat restrukturalizační plány ohrožených odvětví, požádat pro utlumované oblasti o čerpání fondu EU pro přizpůsobení se globalizaci. Vysoké školy a Akademie věd mají peníze na vše, kromě své základní pedagogické a odborné činnosti. Náprava tohoto stavu stabilizuje odbornou základnu škol a zejména setrvání mladých pracovníků v oboru, pro které nezřídka po absolvování doktorantury chybí místa a platy.
Opatření v sociální oblasti jsou zaměřena na vyváženou podporu mládí a úctu ke stáří. V podpoře mladých vidíme potenciál pro budoucnost, proto počítáme například s navrácením mateřské na původní úroveň. Zatímco luxusní podnikatelské vozy bez omezení mohou odečítat do nákladů DPH, čímž státní rozpočet přišel téměř o 4 mld. Kč, snížení mateřské postihlo sociálně nejkřehčí oblast mladých rodin a péči o děti.
Dále počítáme s pomocí s financováním potřeb mladých, jako je například zavedení půjček pro mladé páry (novomanželské půjčky) se státní podporou úroku a garancí 90 % jistiny. Umožňují mobilizovat poptávku ze zdrojů soukromých bank až v desítkách miliard a zároveň se vyhnout lichvářským praktikám. Zavedením půjček pro studenty na bázi stavebního spoření dojde k rozšíření účelů stavebního spoření a čerpání půjček o studijní účely přinese vyšší finanční komfort zejména pro střední třídu. Navrhujeme také Zvýšit sociální stipendia a dotace studentských vědeckých soutěží a ocenění. Umožnění studia zejména sociálně slabším studentům je významnou formou prevence nezaměstnanosti a sociálního vyloučení.
Trváme na Zrušení poplatků u lékaře. Jde nám zejména o pomoc nízkopříjmovým a důchodcovským domácnostem, odstranění nespravedlnosti pro lidi trpící chronickými chorobami. Zdroje generujeme návratem sociálního pojištění do původní výše. Trváme na jednorázové kompenzaci zvýšení nákladů domácností důchodců v souvislosti s krizí.
A konečně last but not least, jak by řekl angličtiny dobře znalý předseda nejmenované politické strany, domníváme se, že je vhodné připravit se naSpuštění projektu výstavby levných malých bytů ve velkých městech s podporou sociální, družstevní či komunální výstavby a také bezbariérových bytů pro postižené. Velká zakázka a užití veřejných pozemků umožní snížit ceny výstavby. Dále umožní doplnit nabídku o nejvíce poptávané byty a snížit tak ceny nájmů.
Výše uvedená opatření jsou onou Zdí změny. Nic není zadarmo a tak tyto opatření příjdou zhruba na 10 až 11 miliard korun ročně. Přinesou však do rozpočtů zhruba 35 až 45 miliard ročně. Očekáváme také, že daňové příjmy státu v příštích letech zvýší hospodářský růst.
Cítíme, že při řešení dopadů této krize nejsou k ničemu pravicové modely jen trochu poupravené strategie laisser faire. Tato krize způsobila, že se u mnoha lidí pozměnil pocit ze samotného fungování tržní ekonomiky. Z někdy až nekritického přijímání tržních receptů a neoliberálních principů fungování trhů se posunul jako určité antiteze tzv. plánovitého hospodářství bývalého režimu, do polohy kritického posuzování a jisté obezřetnosti před úsudky do té doby respektovaných ekonomických autorit. V tom je dopad této krize do vědomí občanů nových států EU včetně ČR zásadně odlišný od všeho, co jsme doposud zažili. Opakuji, že pro naše spoluobčany je zkušenost s tímto typem rozsáhlé hospodářské krize, provázené nebývalým nárůstem nezaměstnanosti, zánikem tradičních průmyslových oborů, silnou nedůvěrou v dosud respektované ekonomické instituce něčím naprosto novým a nepoznaným.
V naší zemi je silně zakořeněn mýtus „dvaceti let“. Dvacetiletí vnímáme jako jakousi pomyslnou symbolickou dějinnou kapitolou, která má svůj začátek, průběh a konec, má své hrdiny, má své zrádce, má nebývalé vlny zdvihnutí společenské energie, má své vrcholy a pády. Koncem roku 2009 jsme oslavovali dvacet let od obnovení demokracie v naší zemi a také dvacetiletí obnovy tržní ekonomiky u nás. Bylo to dvacet let ohromného vzedmutí společenských sil, přetavování snů v realitu, byla to ohromná škola demokracie, ale bylo to například i dvacetiletí poznamenané zpackanou privatizací s chybějícím legislativním rámcem. Rok 2010 proto může být symbolickým začátkem nových „dvaceti let“. Nabízí se mnoho témat, ale zdá se mi, že těmi určujícími pro nadcházející dvacetiletou etapu bude prohlubování demokratické praxe a jakási forma kultivace tržní ekonomiky. Obě tyto velké výzvy musí být řešeny společně, nerozdílně. To bezprostředně souvisí i s řešením dopadů této hospodářské krize. Není možné, při hledání odpovědí na otázky „jak dál“, používat pouze ekonomické nástroje a vycházet z jakési podoby inženýrského ekonomismu.
Politika redukovaná na ekonomismus by se totiž stala vyprázdněným prostorem bez idejí. Místem suchých čísel, grafů a rovnic. V takto zúženém prostoru politiky je pak jednoduché prosazovat hédonismus jednoho dne podle hesla – včerejšek je minulostí, co přinese zítřek, nevíme; žij teď, užívej si teď. Takto zredukovaný prostor produkuje myšlenky o zanedbatelnosti vlivu chování člověka na životní prostředí, znevažuje postavení člověka ve společnosti, relativizuje zaměstnanecká práva a v některých ohledech redukuje samotnou demokratickou praxi například tím, že jí vymezuje místo vně ekonomického dění.
Musíme se proto vyhnout pokušení reagovat na krizi pouze argumenty ekonomického jazyka a jen z hlediska ekonomie. Ekonomické nástroje při řešení jsou pochopitelně nutné a nezastupitelné, ale při jejich aplikaci je třeba mít na zřeteli i druhé téma mnou zmíněné a to prohlubování demokratické praxe.
Sociální demokraté vizi prohlubování demokratické praxe mají. Naší vizí je společnost, která brání a integruje všechno, co je ohroženo neregulovaným dravým trhem, společnost, která chrání hodnoty primárně nenesoucí zisk, společnost ctící neziskovou kulturu, přes kterou jedině můžeme nalézt svoji identitu. Neokonzervativní kapitalismus ponižuje člověka na zdroj pracovního výkonu, jeho potřeby jsou posuzovány z hlediska efektivity výroby, volný čas je marketingově manipulován do konzumní spotřeby.
Mocnou zbraní sociální demokracie je to, že námi vytvářený demokratický prostor je otevřen i méně majetným, ba nemajetným vrstvám společnosti; my nevylučujeme, ale integrujeme. Spoluúčast na demokracii a svobodě je podmíněna základním vějířem sociálních práv občanů. Liberální koncepce svobody založená na negativním vymezení, tedy svobodě nebýt obtěžován a šikanován ze strany ostatní společnosti, je pro dnešní svět málo. Svoboda, alespoň v západním bohatém světě musí být koncipována pozitivně. Občané mají právo na to, nebýt obtěžováni chudobou, mají mít právo uplatňovat své společensky oprávněné požadavky. Neoliberální svět je světem dvourozměrným. V pravicovém prostoru jakoby byla člověku přisouzena existence pouze na povrchu věcí a dějů, do hloubky se tam nedostane.
Sociální demokracií formulovaná východiska ze současné hospodářské krize vychází z principu vyrovnaného přístupu ke všem vrstvám společnosti. Dopady hospodářské krize a náklady na její zkrocení není možné přenášet pouze na střední třídu a na chudší a méně majetné společenské vrstvy. Říkáme velmi nahlas, že je nutné šetřit na provozu státu a naopak nešetřit na občanech.
Pro řešení problémů v globálních ekonomice je národní úroveň pochopitelně příliš slabá, globální kapitál je schopen kultivovat pouze silný globální politický útvar. Evropská unie tak v současnosti se svými 500 miliony občanů čelí výzvě účinně regulovat globální finanční trhy. Na výsledek netrpělivě čekají bez výjimky všichni. Příznivci evropské integrace, kteří od evropských orgánů čekají rozhodná řešení a jejich úspěšnou aplikaci v praxi, a přímé potvrzení správnosti cesty hlubší integrace. A naopak, odpůrci evropské integrace čekají na neúspěch evropské politiky, aby se pokusili relativizovat význam Evropské unie po Lisabonské smlouvě. Pro budoucnost vnímání evropských institucí pochopitelně také platí strategie duálního přístupu – ekonomická řešení musí jít ruku v ruce s prohloubením demokratické praxe Evropské unie. To vše při velmi jemném vyvažování zájmů a dopadů, aby se neprobudila latentní pochybnost některých vrstev v členských státech, že metr v pařížském institutu měr a vah neměří všem v Evropské unii stejně.
Někde jsem zaslechl bonmot, který používá geografické pojmy západ/východ světa v souvislosti s predikcí budoucnosti zmíněných civilizačních okruhů. To je hrubé zjednodušení krize, které dnešní západní svět čelí a jako takové neodpovídá skutečnosti.
Západ nezapadá. Jistota demokratické zkušenosti, víra v hodnoty evropského humanismu, fakt nezanedbatelné ekonomické síly a otevřenost našeho politického systému jsou nástroje, kterými jsme schopni čelit všem výzvám dneška. Tímto krédem bych zakončil svůj projev a popřál všem přítomným plodné jednání.
