Teatrální výkon poslance Proska v průběhu čtvrtečního jednání sněmovny o podobě státního rozpočtu na rok 2010 vcelku zřetelně odhalil logiku monolitu poslaneckého klubu ODS jako celku: Namísto z dohody vzešlého kompromisu výkřiky, namísto argumentů prázdné politické floskule.
Jistě to mínil pan poslanec dobře, když chtěl svým kolegům v poslaneckých lavicích i televizním divákům zpravodajské kanálu po vzoru Komenského demonstrovat odůvodnění svého názoru na příkladě, tak říkajíc, ze života. Pominu-li srovnání rozpočtu rodinného, za který jsou zodpovědní a který ovlivňují z největší části přímo členové rodiny, s rozpočtem státním, který má ve své konečné podobě vliv na konkrétní občany, kteří za katastrofální podobu veřejných financí nenesou opravdu pražádnou vinu, těžko bych asi hledala pitomější příměr, než je rozdělení českých rodin na levicové a pravicové.
Chtěla bych ujistit pana poslance Proska, že podle jím nastavených pravicových parametrů se dnes chová jistě devět desetin českých rodin. Krize totiž zasáhla opravdu většinu lidí napříč sociálními vrstvami.
V případech, které pan poslanec popisuje, kdy jeden či hůře oba dospělí členové rodiny přijdou o práci (debata o „nějakém domácím zaměstnání pro ženu“ o kterém pan poslanec mluvil, by si sama o sobě zasloužila sérii seminářů s povinnou účastí p. Proska) a kterých v uplynulém roce masivně přibylo, ale opravdu nejde o nějaký racionální přístup, o nutné šetření, utahování opasků. Jde často o holé přežití, střechu nad hlavou, zajištění alespoň těch základních věcí nutných pro „normální“ rodinný život. A ten chce pro své děti, na které se pan poslanec odvolává, zajistit každý rodič.
A zatímco rodič má v krizi nejvyšší velmi omezené prostředky, navíc často na hraně zákona, jak situaci vyřešit, stát i v této kritické situaci má kam sáhnout. A jsem přesvědčena, že pomoc nejvíce poškozeným odvětvím a lidem v těchto odvětvích zaměstnaných je povinností státu.
Poslanec Prosek a jeho kolegové a kolegyně z klubu ODS se odvolávají na dluh, které budou naše děti muset v budoucnu splácet. Další statisíce nezaměstnaných rodičů, kteří nebudou schopni zajistit svým dětem základní podmínky pro dokončení vzdělání a rozvoj osobnosti, by měly pro tuto zemi mnohem hlubší a dalekosáhlejší důsledky, nežli přesně cílená minimální podpora do krizí nejvíce postižených sektorů národního hospodářství, které pro státní rozpočet na rok 2010 navrhla Česká strana sociálně demokratická.
Doslovný přepis vyjádření poslance Zdeňka Proseka naleznete ZDE.
