Michal David jezdí na oranžovou

Díky skupině Kroky jste se stal profesionálním muzikantem tak mladý, že jste nestihl dokončit svá studia na konzervatoři. Neřekl jste si někdy později – krucinál, jsem vlastně člověk bez vzdělání, neměl bych si přece jen nějakou školu dodělat?

Vyhodili mě z konzervatoře, když jsem byl ve třetím ročníku. Tenkrát jsem byl z toho zklamaný, ale dnes je chápu. Jezdil jsem po republice s Janou Kratochvílovou od pondělí do čtvrtka každý týden, do školy jsem tak vůbec nechodil. Když jsem už měl 250 neomluvených hodin, řekli mi, ať si vyberu, jestli chci dělat školu nebo hudbu, a já si vybral dráhu profesionálního muzikanta. Myslím, že jsem udělal dobře. Přesto jsem jednou nedokončené školy litoval. Dostal jsem nabídku z konzervatoře, abych tam učil muzikálovou interpretaci. Líbilo by se mi to. Ale potom se zjistilo, že na to, aby tam člověk učil, je potřeba, aby měl maturitu. Takže mě nemohli přijmout.

A co pocit promarněného talentu, když jste tak lehce hodil za hlavu úspěšně nastartovanou kariéru jazzového muzikanta a na dlouhé roky přešel k podbízivému popu?

Nic mě nemrzí. Navíc já jsem se zase teď k jazzu vrátil! S Pavlem Jakubem Rybou jsme založili jazzkvintet a hrajeme vlastní moderní jazzové skladby. Takže já kvůli tomu teď cvičím tři, čtyři hodiny denně na piáno! Chystáme se na jazzový festival  do Přerova, přihlásili jsme se na jazzový festival do Bratislavy. Já jsem si vlastně dal od jazzu jen takovou třicetiletou pauzu.

Jste jedním z umělců, kteří vystupují na různých předvolebních mítincích, na předvolebních turné. Děláte to za honorář nebo zdarma?

Já nevystupuji na různých předvolebních mítincích, ale jen na akcích sociální demokracie. Jsem svou podstatou člověk, který sociální demokracii fandí, který i tak myslí. Jsem středoproudař, mám rád zlatou střední cestu, kterou sociální demokracie razí. Není ani moc doleva ani moc doprava, je něco mezi. Navíc v programu má věci, které jsou sociální, zatímco pravicové strany myslí jen na byznys, obchod, na podnikatele, u nich to mají obyčejní lidé horší. Já se k tomu, že jsem sympatizant sociální demokracie, hlásím, neskrývám to, i když vím, že někteří lidé z mé branže o tom neradi slyší.

A jestli to dělám zadarmo nebo za peníze? Já osobně zadarmo, kapela hraje za honorář.

Vy ovšem zpíváte a hrajete zadarmo nejen na předvolebních mítincích, ale i na různých charitativních akcích. Proč se o tom nijak neví?

Myslím, že charita není věc, která by se měla prezentovat. Když člověk dává, dělá to, že chce. Nepotřebuje za to nějakou propagaci. Když to propaguje, možná to dělá nikoliv kvůli dobrému skutku, ale spíš proto, aby se o něm vědělo, aby o něm bylo slyšet. To já samozřejmě nepotřebuji.

Přece jen –prozraďte nám, co jste poslední dobou pro druhé udělal?

Jedné slepé holčičce, která má velký talent, jsem koupil kytaru za čtyřicet tisíc korun.

Podle jakého klíče si vybíráte, koho obdarujete?

Většinou mě sami lidé oslovují nebo mě žádají různé nadace, to byl i případ té nevidomé dívenky. Chodí mi e-maily, textové zprávy, a já si  samozřejmě musím dávat pozor, jestli mě někdo nechce zneužít. Doba je taková…

Celé znění rozhovoru s Michalem Davidem si přečtete v našem Magazínu, který získáte, pokud se na našich webových stránkách zaregistrujete jako náš sympatizant.