Slavný hokejový obránce na ledě vyhrál, co jen se dá: Stanleyův pohár, mistrovství světa i olympijské hry. Teď míří jiným směrem – do vysoké politiky, konkrétně kandiduje do Poslanecké sněmovny. O jeho vítězství i na tomto poli nikdo z nás nepochybuje.
Máte nějaké veselé historky spojené s hokejem?
Srandy jsme užili všude moc. Hrajeme hokej pro radost, pro lidi. To, že se podaří vyhrát, je odměna pro všechny.
Jako mladý jste se dostal hrát do Kanady, pak jste působil v USA. Můžete tedy porovnat zvyklosti tamních lidí s námi Evropany? Jsou mezi námi rozdíly?
Určitě, každý má jinou kulturu, zvyky, dějiny. Přišel jsem do Kanady v jednadvaceti letech, neuměl jsem řeč, ale taky jsem neměl čas chodit do školy a učit se ji. Takže jsem se učil „za chodu“. První dva roky byly po psychické stránce velice náročné. Jakmile ale začne člověk mluvit, domluví se s ostatními, je spokojený. Takže pak už se mi tam líbilo.
Do Kanady jste odcházel sám anebo třeba se svou maminkou, jak to udělal Jarda Jágr?
Šel jsem tam se svou slečnou, se kterou jsem se dva roky na to v Čechách oženil.
Měli jste tam přátele?
V Kanadě jsme měli hodně kamarádů, i mezi spoluhráči, dodnes máme kamaráda na Floridě. Jakmile člověk umí řeč, je navázání kamarádství bez problému.
Navštěvují se tam v zámoří rodiny tak jako u nás?
Určitě to tam není v takovém měřítku. Ze začátku jsme s tím měli problém. V zámoří se může klidně stát, že ani neznáte svého souseda. Prostě jiný život.
Z Ameriky jste se přes Švédsko vrátili do České republiky. Tady také hrajete hokej, ale kromě hokeje jste vstoupil na politickou scénu. Jak to vůbec vzniklo?
Když jsem se vrátil, parta kamarádů z Litvínova mě oslovila, zda bych nechtěl působit třeba v zastupitelstvu. Mě politika vždycky zajímala, sledoval jsem ji. Řekl jsem si, že když tu chci žít, musím tu něco dělat. Proto dělám v zastupitelstvu Litvínova. Pak jsem se sešel s Jiřím Paroubkem a začal jsem se zajímat o ČSSD. Stal jsem se kandidátem do Poslanecké sněmovny. Vím, že jsem se rozhodl správně.
Má něco společného hokej a politika?
Asi ano. Stejně jako ve sportu si musí i v politice dát člověk nějaké cíle, a aby je splnil, musí na to vynaložit velkou námahu, dát do toho hodně úsilí. Politika je jako sport sebezapření a týmová práce. Jsem připraven to dotáhnout do vítězného konce.
Celé znění rozhovoru s Jiřím Šlégrem si přečtete v našem Zpravodaji – Magazínu sympatizantů. Ten získáte, pokud se na našich webových stránkách zaregistrujete jako sympatizant. Formulář pro registraci najdete pod odkazem Sympatizanti.
