Herec Jiří Kramol (71) má mimořádně vyvinuté sociální cítění. Přišel k němu snadno a rychle: pochází z velice chudé rodiny z pražského Žižkova, tradiční dělnické čtvrti. A kromě sociálního cítění má i absolutní smysl pro spravedlnost. Proto mu tak zvedají mandle neustálé útoky na Jiřího Paroubka.
Proč se podle vás novináři do Jiřího Paroubka pořád tak strefují?
Hlavně proto, že je to chytrý člověk. To, co dělá, dělá dobře. Nenávist vůči němu je evidentní, protože v masmédiích nemá své lidi nebo jich má málo. Jakmile by někdo přišel na náš hudebně zábavný pořad Premiéry s premiérem aneb pane premiére, jste opravdu tak dokonalý?, viděl naše představení a pak by řekl: mně se to nelíbilo, má na to samozřejmě právo. Ale co psali takzvaní chytří lidé! Třeba se že Jiří Paroubek smál romskému vtipu. To byla situace, kdy Antonín Gondolán, který je Rom, zazpíval krásnou romskou písničku a doplnil ji vtipem, kterému se všichni nasmáli. Proč se nezasmát vtipu? Fóry jsou pro každého! A pak ti, co ten pořad vůbec neviděli, psali žvásty a že to dají k Evropskému soudu a další naprostý bláboly…
Přišel jsem jednou na setkání s kolegy a oni se ke mně chovali, jako bych byl prašivec. Nebo dělali, že mě nevidí – kvůli tomu, že se znám s Jiřím Paroubkem. Jednou mi to dali taky „sežrat“: Když mě měli v televizi obsadit do jedné role, kolega k tomu poznamenal: Ať ho obsadí Paroubek! V té době, když jsem dělal s Jiřím Paroubkem náš pořad, novináři neváhali vyrážet na Okoř, kde bydlím, a kupovali panáky místním opilcům a tahali z nich rozumy o mně, mé ženě, tchánovi a tchyni, aby pak měli o čem blábolit v tisku. Hnus! Odporný hnus. Ti lidé by si měli dojít na psychiatrii a nechat se vyšetřit, aby se tou nenávistí nezadusili.
Vaše vskutku hvězdné období byla 80. léta a tandem s Miloslavem Šimkem. Neoslovil vás pan Šimek s nabídkou spolupráce v 90. letech, když se rozhodl dělat politickou satiru? Nemrzelo vás, že si místo vás vybral Zuzanu Bubílkovou?
Nezval mě proto, jelikož věděl, že politickou satiru nesnáším, ani ji neumím. Dělal bych ji špatně. Mně totiž politický humor nic neříká, ani nikdy neříkal. Nikdy jsem se žádným politickým vtipům typu Potkal Štrougal Novotného… ani nesmál. Já mám rád čistou srandu. Nedělím ji na černý humor, pivní humor, humor je jen jeden. Jestli je vtip dobrý, zasmějou se mu atomoví vědci i dělníci z ČKD, když sedí v hospodě čtvrté cenové skupiny. To, co jsme viděl v Reflexu – myslím comics Zelený Raul – to že je humor? Já se humorem živím padesát let, ale u tohohle nechápu, kdo se tomu může smát. Co je na tom vtipného? Paroubka kreslí čím dál zrůdnějšího, má už hororovou podobu.
Lidi se mě často ptají: Znáte Jiřího Paroubka osobně, je s ním opravdu legrace? Na to já jim říkám: Tady máte DVD, podívejte se, jak se lidi při našich pořadech smějou. Navíc – kdyby byl hloupý, dělal by s ním člověk takového formátu, jako je Arnošt Lustig, rozhovory?
Co myslíte – proč tedy do Jiřího Paroubka mnozí tak šijou?
Protože se ho bojí! Je bojovník, válečník, který se nikoho nebojí. Kdyby byl slabý, vykašlou se na něj. Vezměte si, jak ho pořád někdo spojuje s komunisty. Nechápou, že mezi sociální a socialistický je rozdíl. Tomáš Baťa byl sociální, prezident Masaryk byl sociální, ale socialističtí tedy nebyli. Jiřího Paroubka se všichni bojí. Proč by jinak na něj tak útočili? Neznám jiného politika, který by byl takovým terčem slovních útoků. Mně je odporné, když se útočí na kohokoliv. Dneska neexistuje časopis, který by pořád jen na někoho „nezvracel“. Rozebírá se, jak kde které misce vykouklo koleno, ale že Eva Urbanová měla úspěch v Metropolitní opeře nebo že Štefan Margita zazářil v La Scale, o tom se nepíše.
Celé znění rozhovoru s Jiřím Krampolem si přečtete v našem Magazínu, který získáte, pokud se na našich webových stránkách zaregistrujete jako náš sympatizant.
