Profesor politické sociologie na univerzitě v Terstu a významný současný český filosof a sociolog Václav Bělohradský diskutoval o budoucnosti Evropské unie, o směřování sociální demokracie a o evropské integraci ve veřejné debatě "Nová realita Evropské unie".
Já bych se pokusil nejdřív o jakousi diagnózu té situace. V roce 2001 Ústav pro mezinárodní vztahy, jehož je ředitelem Petr Drulák, vydal knížku, kde anticipoval ty slabiny Evropy, a to je především nedostatečná koordinace zahraniční politiky, ale především nedostatečný konsenzus veřejnosti s procesem integrace. Kdyby byla referenda jak o euru, tak rozšiřování, tak by neprošla a současně důležitý bod – nedostatečná odpověď na globalizaci. Velmi ambivalentní postoj ke globalizaci, která se bere jako nutnost, hlavní interpretace je, že si nemůžeme dovolit sociální stát. Pointa té knížečky byla teze, že Evropa nemá svůj demos, ale má svůj telos. Nemá tedy svůj lid, ale má svůj cíl. A nesporně ta cílevědomost EU vyzařovala po celá léta, co já jsem působil v Evropě. Řekl bych to vyzařování Evropy, že má svůj cíl, sjednocení Evropy po všech zkušenostech. Ta cílevědomost byla někdy tak silná, že vedla k tomu, že se uskutečňovaly cíle na úkor souhlasu veřejnosti. Dokonce jsem někdy, nic ve zlém, to interpretoval v podstatě jako adoptování marxistické doktríny nadstavby a základny. Změníme základnu a nadstavba se přizpůsobí. Dokonce můj přítel byl vyslancem EU, vzpomínám si, mladá německá ekonomka, když jsem mluvil, že o euru není dostatek konsenzu, tak říkala no co, se přizpůsobí. Tato představa kolektivní mentality není technokratický předsudek, který mnoho evropských komisařů, lidí v evropských strukturách má, ale je to výraz té cílevědomosti. Máme cíl, nemáme demos. Musíme uskutečňovat cíl a demos nějak vznikne. Ta situace je o to horší, že nemáme ani ten telos. Ani ten cíl. Ta cílevědomost evropská se prudce oslabila. Vidíte to v ČR, ale i v Itálii například, v samotném Německu jsou velmi silné protievropské proudy. V Rakousku. Toto je naše situace dnes. Takže ta soc. dem. musí především přispět k obnovení rovnováhy mezi demos a telos, lidem a cílem, jak si unést ten šok, který vznikne v okamžiku, kdy budeme stabilně podrobovat referendům evropská rozhodnutí. Je třeba bojovat o konsenzus veřejnosti, i když víme, že dojde k mnoha krokům zpět, protože v referendu se mnoho věcí odmítne. To je ten základní problém.
