24. září 2009
Prakticky každý den přináší MF Dnes komentář, který opakuje stejnou chybu, totiž že zaměňuje příčiny a následky. Děje se tak hned ve dvou případech, totiž v případě vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka a zrušení předčasných voleb. Naposledy se tak stalo v článcích Martina Komárka („Lisabon na hrotu Klausova pera“, MF Dnes, 24.9.) a Jany Bendové („Páni, děkujeme, že nás zadlužujete“, MF Dnes, 24.9.)
Mýtus č.1 – pád Topolánkovy vlády
Věty „po nesmyslném Paroubkově svržení vlády uprostřed předsednictví“ (M.Komárek) či „Jiří Paroubek, který svrhl vládu“ (J.Bendová) zcela ignorují následující fakta:
1. ČSSD navrhla Topolánkově vládě dohodu o průběhu českého předsednictví. Mirek Topolánek jí odmítl.
2. Nebyla to ČSSD, kdo zasahoval do vyšetřování v případu poslance Wolfa. Byli to politici ODS a jejich fámulové v čele s Markem Dalíkem, kdo se dopouštěl praktik zcela neslučitelných s běžnými demokratickými postupy, a to v době průběhu českého předsednictví!
3. Topolánkova vláda ztratila důvěru nejen svých vlastních poslanců, ale i české veřejnosti. Bez ztráty této důvěry by snaha ČSSD nebyla úspěšná.
4. K rozhodnutí o vyvolání hlasování dospěla ČSSD ve svých orgánech demokratickým hlasováním, nikoliv z příkazu Jiřího Paroubka. Následně byla nedůvěra vyslovena z rozhodnutí poslanců v Poslanecké sněmovně, nikoliv z vůle jediného poslance Jiřího Paroubka. Možná je to pro někoho překvapivé, ale Jiří Paroubek má při hlasování v rámci ČSSD jen jeden jediný hlas.
Nesmyslné a neodpovědné bylo jednání a chování Topolánkovy vlády, postavené na přeběhlících a politické korupci, kdy si ovlivňování nezávislosti vyšetřování a svobody médií neodpustila ani v době, kdy stála v čele EU.
Mýtus č. 2 – Paroubek zrušil předčasné volby
Opět se v případě tohoto mýtu setkáváme se záměnou příčiny za následek a s personalizací kolektivního, demokratického rozhodnutí ČSSD.
Předčasné volby, plánované a vyhlášené prezidentem Václavem Klausem na 9. a 10. října přece zrušil Ústavní soud. Pokud chceme být ještě přesnější, poslanec Miloš Melčák, který podal ústavní stížnost. Ta byla napsána tak, že přesně vystihovala dlouhodobé naladění ústavních soudců a v čase, který prakticky vylučoval jakákoliv následná standardní řešení v případě jejího úspěchu.
Rozhodnutí o tom, že na základě právních posudků, které varovaly před rozpuštěním Poslanecké sněmovny a které obdržela ČSSD v pondělí večer, nemůže ČSSD rozpuštění Poslanecké sněmovny podpořit, padlo na politickém grémiu ČSSD a následně bylo podpořeno jejím poslaneckým klubem. Opět se tedy nejedná o libovůli Jiřího Paroubka.
Chápu, že média mají ráda zjednodušení, ale komentáře by měly být místem, kde k němu dochází co nejméně a naopak dávají prostor k hlubšímu a přesnějšímu popsání jevů, pro něž ve zpravodajství není místo.
Petr Dimun
vedoucí sekce PR a marketingu ČSSD
