8. října 2012
Takřka před 10 lety vyšel v odborném tisku článek Jedenáct mýtů o zdravotní péči. Autorem byl budoucí ministr Julínek (2006), který je prý poradcem současného ministra zdravotnictví Hegera, a tak je i nyní na místě polemizovat s jeho myšlenkami. Ony se totiž nemění, přičemž jedním z důkazů je skutečnost, jakým směrem se ubírá tzv. reforma zdravotnictví v současné době. Co tvrdí levicová část politického spektra a kam se ubírá současná praxe ve zdravotní péči ? Zdravotní péče není tzv. zadarmo. Je hrazena ze solidárního zdravotního pojištění a jen na některé její segmenty se doplácí. Bohužel, finanční spoluúčast se stále zvyšuje. Zdravotní pojišťovny, zakládané od roku 1993, hrají v hlavách organizátorů a samotných zdravotníků prim, zatímco kvalita poskytované péče a její dostupnost již nejsou tak úzkostlivě sledované parametry. Z častých nekonečných diskuzí někdy či spíše často vypadává slovo "nemocný" nebo "pacient " a jeho osud.
Ano, zdraví je veřejný statek.
My o ně pečujeme ve vlastním zájmu zachováváním vhodného životního stylu a vyhýbáním se všem rizikům, které zdraví ohrožují. Společnosti jako celku by mělo záležet na zdravé populaci z jednoduchého důvodu : jen zdraví občané si zachovávají pracovní potenciál a jsou tak schopni produkovat hmotné statky. Jen zdravé dítě je budoucností národa, jen zdravý senior je příslibem dobré společenské atmosféry a ochoty předávat svoje neocenitelné zkušenosti a moudrosti těm mladším. Jen takové klima je příslibem pokroku. Tak nějak přemýšlela už Marie Terezie, když zakládala v 18. století například hygienickou službu ve městech.
Zdravotnická služba je nepochybně veřejnou službou.
Stanovení určitého řádu, tj. účelné sítě zdravotnických zařízení, počtu jednotlivých odborností v závislosti na počtu a hustotě obyvatel, morbiditě a mortalitě dle aktuálních statistických údajů, stanovení standardů, plánování investic, léků a zdravotnických prostředků - to vše je v západním světě využíváno jako základní taktické kroky k zabezpečení strategických cílů, tj. k ochraně a podpoře zdraví a léčení nemocí. Záleží nám na tom, aby byl prodlužován nejen lidský věk, ale zejména jeho aktívní část, a to u každého jedince. Jde o zdravotní péči s rovným přístupem, bez ohledu na to, jaké rozdíly jsou v solventnosti jednotlivců a rodin, bez ohledu na to, zda žijí ve městě nebo na venkově.
Trh a jeho zákonitosti do zdravotní péče nepatří.
Zdravotnictví, které má být financováno z valné části ze solidárního zdravotního pojištění a které dosahuje na veřejné rozpočty, nemůže být ziskové v pravém slova smyslu. Nebo lépe řečeno – případný zisk je určen k tomu, aby se vracel zpět do hospodaření zdravotnického zařízení. Není možné, aby náležel jednotlivci nebo skupině jednotlivců. Proto lze hovořit o nonprofitním režimu, proto chceme, aby nemocnice hospodařili jako neziskové organizace. V případě, že tomu bude jinak, jde mimo jiné o nemorální jednání, které chce být sponzorováno z povinných solidárních příspěvků do zdravotního pojištění.
Ministerstvo zdravotnictví, jeho celý aparát, pod vedením schopného ministra s humánním a solidárním cítěním, by měl být ten orgán, který stanovuje strategické cíle, o jejichž naplnění budou vhodnými taktickými kroky spolurozhodovat odborné společnosti, lékařské komory, odborová sdružení zdravotníků specifického zaměření a vědecké rady různého řádu. Spolu s dolní i horní komorou parlamentu by je měli zakotvit do zákonů a podzákonných norem. A pak ať nastoupí jakákoliv vláda, měla by být tato ustanovení plněna. K čemu jinému by podle pana Julínka mělo toto ministerstvo sloužit ? K vydávání tzv.úhradových vyhlášek, které jsou každoročně kamenem úrazu, předmětem diskuzí a kritiky ? Inu, opět peníze až na prvém místě !!!
Realizace veřejného zájmu podle určité pevné koncepce, je právě tou správnou a jedinou podmínkou k získání práva pro čerpání veřejných prostředků, včetně veřejného zdravotního pojištění. Není přitom důležité, zda akreditaci k plnění těchto funkcí získá veřejnoprávní instituce anebo zařízení soukromé, které získalo, dle praxe německy mluvících zemích EU, na požádání "veřejné právo" a neziskově hospodaří.
Veřejné zdravotnictví je zárukou rovného přístupu k čerpání zdravotní péče. Zabezpečuje jej přiměřenost v počtu zdravotnických zařízení, jejich vybavení, jejich subsidiarity, zkrátka zárukou je relativně dokonalá organizace zdravotnictví v té které lokalitě. Musí se však snoubit s vysokou morálkou zdravotnického personálu, ve které máme, bohužel, co dohánět ! Nedostatečné odměňování lékařů a sester ve srovnání s jiným typem vysokoškoláků anebo ve srovnání s jinými, méně stresujícími profesemi, vedlo k podpoře korupce, k protekcionismu.
Vytváření bezchybných moderních zákonných norem v oblasti zdravotní péče je nezbytné. Bohužel máme zkušenost s tím, jak dopadly některé rádoby geniální ekonomické kroky v nedávné minulosti, za kterými pokulhávaly dodatečné zákonné normy. Souhlasím však s tím, že ani podrobným zákonem se veškerým nepravostem vyhnout nelze a zvláště pak v případech, kde se uplatňuje chytračení a morálka na scestí, kde nevládne profesionální etika.
Určitou zárukou kvality jsou právě normy, lépe řečeno skutečné věcné standardy, doporučení. Nejde přitom o žádná dogmata, ale o jistá, časově determinovaná doporučení. Ta představují nejen záruku kvality pro určitou vývojovou etapu zdravotnictví, ale představují i základ pro ekonomické bilance, slouží k porovnávání efektivity v témže zařízení v různých časových etapách, ale i k porovnávání s jinými zařízeními ve srovnatelných parametrech. Nepochybně jsou i podkladem pro kontrolní a revizní činnost a jsou užitečné i pro forenzní účely.
Vážení přátelé,
s touto filosofií jsem šla v roce 2004 do funkce ministryně a byla jsem šťastná, že mě navštívil hodně brzy po nástupu Petr Háva a mohla jsem zahájit spolupráci i s Institutem pro zdravotnickou politiku a ekonomiku v Kostelci nad Černými lesy! Přidal se k nám i Svaz pacientů, který je tak málo důležitý pro naše pravicové protivníky v tomto období raného ( či naivního, či korupčního ) kapitalismu.
Vše jsme zakotvili v koncepci zdravotní péče a ta je tzv.“zaparkovaná“ na Úřadu vlády ve Strakově akademii. Někteří ji odmítli již předem, aniž by ji studovali, protože znali onu rozdílnou filosofii pravice a levice. Rozdíl je velmi lapidární - kdo má peníze až na prvém místě, hodlá redukovat a i jinak mrzačit zdravotní péči, poněvadž hlavní starostí je ZISK pro něho samotného….
Vážení spoluobčané,
připojte se tedy v zájmu většiny k podepisování petice, která takřka v hodině dvanácté usiluje o zachování modelu organizované zdravotní péče v ČR !!! Její znění navrhli ti, kteří vědí o systému zdravotnictví z pozice poskytovatelů nejvíce, jsou organizovaní a jejich nároky v dialogu s „mocnými“ někdy uspějí…..
S díky za pochopení.
