Julínkovy mýty

Takřka před 10 lety vyšel v odborném tisku článek Jedenáct mýtů o zdravotní péči. Autorem byl budoucí ministr Julínek (2006), který je prý poradcem současného ministra Hegera, a tak je i nyní na místě polemizovat s jeho myšlenkami. Ony se totiž nemění, přičemž jedním z důkazů je skutečnost, jakým směrem se ubírá tzv. reforma zdravotnictví v současné době. Co tvrdí levicová část politického spektra a kam se ubírá současná praxe ve zdravotní péči ? Zdravotní péče není tzv. zadarmo. Je hrazena ze solidárního zdravotního pojištění a jen na některé její segmenty se doplácí. Bohužel, finanční spoluúčast se stále zvyšuje. Zdravotní pojišťovny, zakládané od roku 1993, hrají v hlavách organizátorů a samotných zdravotníků prim, zatímco kvalita poskytované péče a její dostupnost již nejsou tak úzkostlivě sledované parametry. Z častých nekonečných diskuzí někdy či spíše často vypadává slovo "nemocný" nebo "pacient " a jeho osud. Ano, zdraví je veřejný statek.

My o ně pečujeme ve vlastním zájmu zachováváním vhodného životního stylu a vyhýbáním se všem rizikům, které zdraví ohrožují. Společnosti jako celku by mělo záležet  na zdravé populaci  z jednoduchého důvodu : jen zdraví občané si zachovávají pracovní potenciál a jsou tak schopni produkovat hmotné statky. Jen zdravé dítě je budoucností národa, jen zdravý senior je příslibem dobré společenské atmosféry a ochoty předávat svoje neocenitelné zkušenosti a moudrosti těm mladším. Jen takové klima je příslibem pokroku. Tak nějak přemýšlela už Marie Terezie, když zakládala v 18. století například hygienickou službu ve městech.

Zdravotnická služba je nepochybně veřejnou službou.

Stanovení určitého řádu, tj. účelné sítě zdravotnických zařízení, počtu jednotlivých odborností v závislosti na počtu a hustotě obyvatel, morbiditě a mortalitě dle aktuálních statistických údajů, stanovení standardů, plánování investic, léků a zdravotnických prostředků - to vše je v západním světě využíváno jako základní taktické kroky k zabezpečení strategických cílů, tj. k ochraně a podpoře zdraví a léčení nemocí. Záleží nám na tom, aby byl prodlužován nejen lidský věk, ale zejména jeho aktívní část, a to u každého jedince. Jde o zdravotní péči s rovným přístupem, bez ohledu na to, jaké rozdíly jsou v solventnosti jednotlivců a rodin, bez ohledu na to, zda žijí ve městě nebo na venkově.

Trh a jeho zákonitosti do zdravotní péče nepatří.

Zdravotnictví, které má být financováno z valné části ze solidárního zdravotního pojištění a které dosahuje na veřejné rozpočty, nemůže být ziskové v pravém slova smyslu. Nebo lépe řečeno – případný zisk je určen k tomu, aby se vracel zpět do hospodaření zdravotnického zařízení. Není možné, aby náležel jednotlivci nebo skupině jednotlivců. Proto lze hovořit o nonprofitním režimu, proto chceme, aby nemocnice hospodařili jako neziskové organizace. V případě, že tomu bude jinak, jde mimo jiné o nemorální jednání, které chce být sponzorováno z povinných  solidárních příspěvků do zdravotního pojištění. Peníze ze solidárního zdravotního pojištění mají veřejný charakter, podobně pak i peníze z rozpočtu státu nebo kraje.

Potřeba zdravotní péče není přece výsostně individuální přání, které je realizováno formou poptávky! V této souvislosti by pak nebyla potřebná ani jakákoliv institucionalizovaná organizovanost zdravotnictví.

Ministerstvo zdravotnictví, jeho celý aparát, pod vedením schopného ministra s humánním a solidárním cítěním, by měl být ten orgán, který  stanovuje strategické cíle, o jejichž naplnění budou vhodnými taktickými kroky spolurozhodovat odborné společnosti, lékařské komory, odborová sdružení zdravotníků specifického zaměření a vědecké rady různého řádu. Spolu  s dolní i horní komory parlamentu by je měli zakotvit do zákonů a podzákonných norem a ať nastoupí jakákoliv vláda, měla by být tato ustanovení plněna. K čemu jinému by podle pana Julínka  mělo toto ministerstvo sloužit ? K vydávání tzv.úhradových vyhlášek, které jsou každoročně kamenem úrazu, předmětem diskuzí a kritiky ? Inu, opět peníze až na prvém místě !!!

Realizace veřejného zájmu podle určité pevné koncepce, je právě tou správnou a jedinou podmínkou k získání práva pro čerpání veřejných prostředků, včetně veřejného zdravotního pojištění. Není přitom důležité, zda akreditaci k plnění těchto funkcí získá veřejnoprávní instituce anebo zařízení soukromé, které získalo, dle praxe německy mluvících zemích EU, na požádání "veřejné právo" a neziskově hospodaří.

Veřejné zdravotnictví je zárukou rovného přístupu k čerpání zdravotní péče. Zabezpečuje jej přiměřenost v počtu zdravotnických zařízení, jejich vybavení, jejich subsidiarity, zkrátka zárukou je relativně dokonalá organizace zdravotnictví v té které lokalitě. Musí se však snoubit s vysokou morálkou zdravotnického personálu, ve které máme, bohužel, co dohánět ! Nedostatečné odměňování lékařů a sester ve srovnání s jiným typem vysokoškoláků anebo ve srovnání s jinými, méně stresujícími profesemi, vedlo k podpoře korupce, k protekcionismu. Nerada připomínám publikaci kanadských autorů, kteří prokazují statisticky významnou vyšší úmrtnost u  některých privátních  zdravotnických zařízení.

Vytváření bezchybných  moderních zákonných norem v oblasti zdravotní péče je nezbytné. Bohužel máme zkušenost s tím, jak dopadly některé rádoby geniální ekonomické kroky v nedávné minulosti, za kterými pokulhávaly dodatečné zákonné normy. Souhlasím však s tím, že ani podrobným zákonem se veškerým nepravostem vyhnout nelze a zvláště pak v případech, kde se uplatňuje chytračení a morálka na scestí, kde nevládne profesionální etika.

 

Určitou zárukou kvality jsou právě normy, lépe řečeno skutečné věcné standardy, doporučení. Nejde přitom o žádná dogmata, ale o jistá, časově determinovaná doporučení. Ta představují nejen záruku kvality pro určitou vývojovou etapu zdravotnictví, ale představují i základ pro ekonomické bilance, slouží k porovnávání efektivity v témže zařízení v různých časových etapách, ale i k porovnávání s jinými zařízeními ve srovnatelných parametrech. Nepochybně jsou i podkladem pro kontrolní a revizní činnost a jsou užitečné i pro forenzní účely.

 

Tak tedy závěrem otázka : co tomu říkáte, pane exsenátore Julínku ? Co tomu říká občan našeho státu ?

 

Vážení přátelé,

s touto filosofií jsem šla v roce 2004 do funkce ministryně a byla jsem šťastná, že mě navštívil hodně brzy po nástupu Petr Háva a mohla jsem zahájit spolupráci i s Institutem pro zdravotnickou politiku a ekonomiku v Kostelci nad Černými lesy! Přidal se k nám i Svaz pacientů, který je tak málo důležitý pro naše pravicové protivníky v tomto období raného ( či naivního, či korupčního ) kapitalismu.

Vše jsme zakotvili v koncepci zdravotní péče a ta je tzv.“zaparkovaná“ na Úřadu vlády ve Strakově akademii. Někteří ji odmítli již předem, aniž by ji studovali, protože znali onu rozdílnou filosofii pravice a levice.  Rozdíl je velmi lapidární - kdo má peníze až na prvém místě,   hodlá redukovat a i jinak mrzačit zdravotní péči, poněvadž hlavní starostí je ZISK pro něho samotného….

Julínkova „deforma“ představovala  totální odmítnutí solidárního principu veřejného zdravotního zabezpečení. Julínek připomínal, že "poplatky" je třeba nastolit napřed mírné a pak permanentně stoupající, neboť  jsou nezbytné pro stabilitu sytému.O téže věci uvádí, že občané-pacienti-pojištěnci budouv budoucnosti  přímo hradit asi 30 až 35 procent veškeré zdravotní péče. Z "pojištění" se budou platit jen mimořádně drahé operace. Milí spoluobčané, nezdá se vám, že k tomuto modelu zdravotní péče s následnou  odezvou v její kvalitě spějeme právě v tomto volebním období ?

 

Připojte se tedy v zájmu většiny k podepisování petice, která takřka v hodině dvanácté usiluje o zachování modelu zdravotní péče v ČR !!! Její znění navrhli ti, kteří vědí o systému zdravotnictví z pozice poskytovatelů nejvíce, jsou organizovaní a jejich výhrady někdy v dialogu s „mocnými“ uspějí…..

S díky za pochopení.