29. března 2013
Celá Evropa v posledních měsících napjatě sledovala, jak dopadne situace na Kypru. Kyperská ekonomika vytváří pouhá 0,2 % HDP Evropské unie. Případný krach by pro eurozónu neznamenal žádnou velkou katastrofu. Jenže takzvané finanční trhy, ať už je to cokoli nebo kdokoli, nehledí na nic, a pokud by na rozšíření paniky na další země někdo mohl vydělat, zcela jistě by se o to někdo postaral.
Kypr byl evropský daňový ráj. Jako země s nejnižší korporátní daní vysával daně z rozpočtů ostatních států. Tamní banky se na původ vkladů nevyptávaly, špinavé nebo čisté, objem vkladů v bankách dosáhl až osminásobku HDP Kypru. Bankovní spekulanti nakupovali výnosné řecké dluhopisy, nebo do Řecka půjčili hodně peněz. Teď jsou tyto peníze v Řecku téměř nedobytné a kyperské banky se dostaly do existenčních problémů.
Země eurozóny se tentokrát na pomoc příliš nehrnuly. Kdo by také chtěl honem pomáhat daňovému ráji. Kypr to už jednoduše přeháněl a jeho počínání leží v žaludku všem členským státům EU. Kromě toho vlivná země eurozóny, Německo, je před volbami a trochu to přehnala s rétorikou “chudáci Němci, kteří to všechno platí”. Inu platí hodně, ale na té takzvané pomoci na druhou stranu Německo velmi slušně vydělalo. Takže evropští lídři chápali, že by nebylo dobré, aby Kypr zkrachoval, ale už nebylo možné dluhy jednoduše smazat z veřejných peněz a pokračovat dál, jako by se nic nedělo. Daňový poplatník eurozóny už si na “oslíčku otřes se” jen tak hrát nechce.
Země eurozóny nakonec přistoupily na to, že Kypru pomohou. Daňovým rájům se ale bezpodmíněčně nepomáhá a celkem logicky se objevila podmínka zdanění vkladů. Ministři financí eurozóny navrhli, aby se zdanění týkalo vkladů nad 100.000 €, což je kolem 2.500.000,- Kč (pro představu, průměrný Čech má v bance něco kolem 150.000 Kč). Tento limit je v souladu se směrnicí Evropské unie o pojištění vkladů do 100.000 €. Tato unijní směrnice zajišťuje, že v případě krachu peněžních ústavů střadatelé nepřijdou o své peníze. K pomoci 10 miliard € z EU tedy mělo přibýt 5,8 miliard € z peněz v kyperských bankách. Jakým způsobem budou tyto peníze vybrány, to už bylo jen na představitelích Kypru. Kyperská vláda ovšem navrhla zdanění všech vkladů, nejen těch nad 100.000 €. Bylo to “eurohujerství”, snaha zalíbit se “Bruselu? Troufnu si tvrdit, že to byl jen a jen chladný kalkul a že kyperská vláda počítala s odmítnutím parlamentu, negativní reakcí obyvatel a s tím, že budou moci eurozónu přitlačit ke zdi, a že jí všechny politické důsledky hodí na krk.
Nejprve jim to vyšlo. Lidé v okolí kyperského parlamentu měli radost, když kyperský parlament záchranný balíček odmítl. Nadšeně skandovali, že Kypr patří svému lidu a oslavovali odmítnutí “evropského diktátu”. Všude na světě by lidé nejspíš reagovali stejně. Jenže taktika vydírání eurozóny neuspěla a nikoho neobměkčila. Rusko nebylo ochotné tahat z problémů bankovní spekulanty, kteří to přehnali, ani vládu, která jim to trpěla. Přijatý plán nakonec reflektoval realitu. Drobné vklady nebudou dotčeny jak navrhovala Evropská unie a z vkladů nad 100.000 € se bude platit daň na záchranu bankovního systému. Velikost daně se bude pravděpodobně lišit podle jednotlivých peněžních ústavů a podle toho, kolik toxických aktiv tyto banky pořídily.
Zůstává otázka, zda těm lidem na náměstích nakonec někdo řekne, že Evropská unie nikdy zdanění běžných vkladů do 100.000.€ nenavrhovala. Že v případě krachu by Kypr opustil eurozónu a jeho měna by byla radikálně devalvována, brutálně by vzrostla nezaměstnanost a nastaly by existenční problémy. A že tomuto riziku je byla připravena vystavit nikoli Evropská unie, ale jejich vlastní vláda.
