8. června 2011
Zda-li je vesmír skutečně nekonečný, nikdo neví. Tvrdí se, že ano. Když se nad tím člověk zamyslí, vyvolá to rozpaky. Tajemno nemáme moc rádi! Je to jeden rok, co skončily volby do Poslanecké sněmovny PČR. Oproti noční obloze na podstatně méně vznešeném politickém nebi (naštěstí jen českém) zazářila nová hvězda. Spíše takové souhvězdíčko. Vžil se název „Veverky“. Spolu s dvěma letitým putováním parlamentní galaxií opelichanými vlasaticemi (byť jedné přejmenované) vytvořily trojkoalici. Hlavním heslem byla nová politická kultura, čistota a rozhodný boj proti korupci.
ak to dopadlo, ví dnes snad už každý. Ti moudřejší z oklamaných by se mohli poučit. Některá média pak za halasně šířené předvolební naděje omluvit. Včetně veřejnoprávních. Pravdou však je, že jsme získali velkou jistotu. Nikoliv naplnění předvolebních slibů, neboť i populismus má své hranice. Zvolení. Tou jistotou je naprostá nejistota. Pro zemi, vládu, parlament, média, pro veřejnost. Už jsme si díky veverkám zvykli, že řekne-li se ráno, neplatí to odpoledne, večer. Natož pak zítra či dokonce za týden. Odvolává se, co se prohlásilo a prohlašuje, co se odvolalo. Jen boj o koryta, moc a prachy. Díky tomu pochopitelně není čas řešit „kauzy“, jenž se tak hojně urodily. Jen zasmrděly a rádo se zapomnělo. Zatím. Další naše jistota, kterou neskryje ani pokládaná maskovací mlha ve formě výkřiků o nutnosti reforem. Reforem, které dopadají – světe div se – hlavně na ty bez přetékajících koryt, bez možnosti zapojit se do vše prorůstající korupce, ty opravdu čisté, pracovité, poctivé.
Ve stejném duchu započala, jak jinak, i červnová schůze Poslanecké sněmovny. Prakticky do posledního okamžiku nás naprosto všechny VV opětovně napínaly, zda dále bude existovat vládní trojkoalice a sněmovna probírat reformní zákony. V neděli po večerní schůzce v Kramářově vile K-bůhvíkolik slíbila, že jasno bude v úterý. Nebylo. Rozhodnutí se odkládá na konec června a sněmovna tedy jedná dál. Stále v nezměněném rozložení sil. Zatím. Dle mého pak na celé volební období. Vzhledem k věčným koaličním půtkám se zpoždění dohání zaváděním nočních směn. Jak obětavé! Pravicová Národní fronta si prosazuje i zkrácení lhůty k projednání. Jak demokratické! Jde přitom o zákony, kvůli kterým se již většinově nadává a dokonce demonstruje. Nesmyslné až hloupé (a to i ekonomicky) zvyšování DPH. Snižování dávek zdravotně postiženým. V rámci předstíraného boje proti korupci se konečně objevuje i vládní návrh zákona o veřejných zakázkách. Můžete však spát klidně. Skutečný byznys to neohrozí. Naopak, hranice veřejné zakázky se ze 2 miliónů snižuje na pouhý 1 milión korun. To je každý slušnější stroj, přístroj, auto. Korupce má prý odzvoněno. Bude však podstatně více výběrových řízení, více výběrových komisí, více možností korupci. Lobbyisté se jistě radují. Je to všechno jenom náhoda?
Včerejší jednání sněmovny bylo vskutku velmi ilustrativní. Nový předseda poslaneckého klubu ODS se uvedl jako modrý stachanovec. Navrhl noční směnu. Schváleno, většina je většina. Její jednolitost a akceschopnost ostatně velmi názorně dokladovala paní předsedkyně poslaneckého veverčího klubu. Požadovala přestávku za přestávkou na jeho jednání. Musí si ujednotit svá stanoviska. Nu, kdy to taky, chudáci, měli stihnout. Vždyť celé dny a noci projednají, prointrikují, prodegustují francouzskými víny a tak nemají na přípravu čas! Dopadlo to, jak to dopadlo. Alespoň včera. Bohužel, jenom pološílený pohled premiéra mi byl chvilkovou radostí za naprosto ztracený čas. Na věci to nic nemění. Být chlap a státník, tak už praštil do stolu. Není, pouhý úředníček. Hořce poslepovaná trojkoaliční mašinérie jede dál. Válcuje jak opozici, tak tuto zem. A bude tomu i po konci června. Vždyť prý jde o ty reformy!? Hlavně o ministerská a náměstkovská křesla. Členství v lukrativních správních a dozorčích radách. Stále je co nabízet, co urvat. A taky se chlubit výsledky – odvolaná nejvyšší státní zástupkyně a policejní prezident! No po roce práce, obdivuhodné. Je chyba, že nebyly uspořádány celostátní oslavy se dnem volna.
Volna pochopitelně neplaceného. On tu tragikomedii totiž musí někdo zaplatit. Budeme to opravdu, ale opravdu my všichni. Jak finančně, tak morálně. To druhé je možná ještě horší. Ke korytům se dostali veverčáci proto, že lidi ztráceli důvěru k politikům. Díky jim ji ztratili docela. Svým způsobem velezrada. Měli být vzorem, stali se ostudou. Může je těšit, že lidi nadávají všem. Dav prostě nerozlišuje. Je to škoda. Tu a tam dobrý politik ještě žije. Občan jej však spíše neuvidí, neuslyší. Není pro média zajímavý.
Většina národa chce nové volby. Já rovněž a moc. Přiznávám, v řeči knížecí, nemám už ta „paka“ z trojkoalice rád. Mám smůlu. Tuto zem již neřídí Nečasova vláda. Ani parlament. Žádná demokracie. Tuto zem řídí hrstka veverčáků. Jejich rozmary, hrabivost. A to jsme se posmívali Velkému Jirkovi, když chtěl vládnout třeba s Marťany. Tak Vám nevím…. nikdo není neomylný. Jen je čas si to přiznat.
