3. června 2011
Tak nám sice takřka před 100 lety zabili Ferdinanda, ale trojkoalice je stále živá. Řadu z Vás mohu uklidnit – hurá či vivat rozhodně zvolat nemíním A nikoliv jen proto, že jsem z opozice. Přitom těch atentátů bylo, je a asi bude moc a moc. Novodobým atentátníkům chybí možná srdce nebo odvaha, třeba obojí. Jsou to jen kecálisti, spíše však gážisti. Pochopitelně rádoby hlavním důvodem je zodpovědnost za osud naší země, nutnost reforem. Kdo nevěří, ať na K9 běží……….
Již jsme si zvykli. Dokonce ani média již tolik nekomentují dění ve 3 bezpochyby nejdůležitějších stranách zeměkoule a přilehlých galaxií. Místo prohlášení, odchodů, příchodů, záměru a požadavků bývalého redaktůrka, jeho fraucimoru či dalších aristokraticky řečeno „pak“, místo nevyřešených afér v rámci zcela zamrzlého boje proti korupci, místo zděšení z prý nečekaně děsivě se zvětšujícího státního dluhu je opět spíše čas na pravidelné informace o nové známosti jisté zrovna střízlivé blonďaté zpěvačky či problémech s počtem vystoupení v rádiu jiné, střízlivé leč zase starší. Bulvárnost slibované nové politické kultury se stala pravidlem. Bulvár má všude navrch.
Nicméně jakmile zasedne poslanecká sněmovna, stále platí, že „nikdo si nemůže být jistý životem, majetkem, svobodou…..“. Reformy se osvědčeným stylem Národní fronty schvalují dál. Jak lze vidět a slyšet, občas se některým neuvědomělým občanům nelíbí. Prý lůza v ulicích. A z pohledu svaté trojkoalice nevděčníků přibývá. Dokonce i mezi odborníky. Styď se, národe český!!
Nyní vážně. Chápu, že je jaksi v povaze Čechů, Moravanů, Slezanů sice věčně.nadávat, ale i dělat ze všeho srandu. Nejen legrace má své meze. Do sněmovny se blíží mj. počátek tzv. zdravotnické reformy. Stejně jako ty ostatní podstatné se může dotknout a dotkne každého z nás. Bude nám to milé? Toť otázka! Pan ministr svou rozvážností, klidem i úsměvem gentlemana rozhodně nevzbuzuje takové emoce, jako řada jeho předchůdců. O to více bychom měli sledovat, copak to na nás chystá. Máme-li na to právě my, Češi, největší marodéři v Evropě, žaludek. Ono se totiž opět nejde po těch, kteří zdravotnictví zneužívají, nadužívají. Kdo hrubě porušuje léčebný režim. Dokonce i audity vybraných zdravotnických zařízení neprokázaly předražené nákupy. Korupce byla jinde, mezi prostým vojskem – propisky, diáře od farmaceutických firem. Jak uklidňující, jak pravdivé! Nu tak se jde jen po těch opravdu nemocných.
Poprvé v novodobé historii se dovídáme, že „není možné poskytnout stejnou zdravotní péči všem“. Z úst kohokoliv jiného by to vyvolalo bouři nevole. Na veřejnosti, v médiích. Nyní vyčkáváme. Rovněž bude stanoven tzv. standard a nadstandard. Pozor, kdo sledoval pozorně poslední jednání Výboru pro zdravotnictví PS PČR, uslyšel, že se nemá na mysli toliko jednolůžkový pokoj s televizorem, lednicí, telefonem a barevné povlečení, osobní lékař a krásná sestra. On nikdo ještě (snad kromě usmívajícího se pana docenta) neví, co ten standard bude. Což samo o sobě je i v naší parlamentní demokracii kuriózní. Přijímat přímo zákon o něčem, co pak někdy, někde, někdo určí. To se jinde hned tak nevidí!!!! Nová politická kultura. Milí čtenáři (čte-li tyto kapitoly sepsané „necelebritou“ vůbec někdo), ono totiž již v prostorách sněmovny nahlas zaznělo, že se může jednat i o určité léčebné metody. Pro Vás dosud běžné. S veškerou úctou k Vám a s ohledem na desetiletí lékařské praxe – český pacient nebyl, není a dlouho nebude zvyklý na to, že s bolestí v těle a peněženkou v ruce bude nejprve hodnotit své finanční možnosti, aby mu poté byl poskytnut potřebný lékařský zákrok. Na nejvyšší úrovni. Možná to pro Vás bude hračka, ale já se obávám, zda budete kdy schopni třeba rozhodnout o typu kardiostimulátoru či kvalitě cévního stentu.
Proti tomu 100 Kč za den v nemocnici je možná legrace. Jistě, jak pro koho. Ale v Praze je to „jen“ o jeden lístek na tramvaj za den ve špitálu navíc. Zvláštní však je, že již dnes se lidé do špitálu jen tak z pouhé nudy nehrnou. Obávám se, že právě tento poplatek není zrovna čistě regulační. Nejde o nic jiného, než další zdražení. Jednoho z mnoha a mnoha. Pravda, třeba ještě nebudete platit 400 Kč za prostou plombu. To záleží i na tom, jak a zda se VV vyspí, napijí či rozhádají. Kdo ví? Ale jelikož jsem se denně v praxi lékaře setkával s požadavkem maximální možné péče ze strany blízkých i pro naprosto beznadějné případy, nevěřím, že bude veřejnost schopna smířit se s prolomením obvyklé solidarity a rovnosti. Alespoň ve zdravotnictví. Řeči o korupci jsou v tomto směru zavádějící. Dobře víte, kde, kdy a proč jste platili. Nyní budete všichni. Pochybuji, že rádi.
Je mi líto. Takto jsem si gentlemanskou zdravotnickou reformu nepředstavoval. Stejně jako zvyšování odchodu do penze. Zvláště pak u určitých profesí. Ekonomicky i pro stát naprosto nesmyslné zvyšování DPH. Atd., atd. Je mi ctí být právě nyní v opozici. Bude mi potěšením opět hlasovat (byť raději bez zpěvu) pro návrh na vyslovení nedůvěry této vládě. Budu klidný, až se to podaří – to za poslanecký mandát přece stojí. Bohužel, musíme vyčkat. Nemáme svého Olivera Cromwella, který by v doprovodu ozbrojených opancéřovaných rejtarů vstoupil do sněmovny a pravil: „ Za to, co jste učinili dobrého, zde sedíte již příliš dlouho. Odejděte, prosím, a nechte nás zde samotné pracovat. Ve jménu božím, odejděte.“
Je to škoda. Velká škoda.
