15. dubna 2011
Dění posledních dnů mi nedá, abych nezačal sepisovat čtvrtou a možná i poslední kapitolku mého poslaneckého deníku. A to neutekl ani rok, co veřejnost a hlavně četní žoldnéři tzv. sedmé velmoci s velkou pompou oslavovali povolební rozložení v parlamentních lavicích vedoucí k jistotě a stabilitě zemí Koruny české. Předvolební (rozhodně nikoliv nestranná) mediální masáž, kroužky a tím i nové parlamentní strany přinesly tolik očekávané změny.
Díky kroužkům jsem se, pravda, do nepohodlných parlamentních lavic dostal vedle jiných nových mladých perspektivních tváří i já sám. Sluší se za to mým voličům s úctou poděkovat. O to více, že o mládí v mém případě již léta hovořit nejde a že jsem opětovně a ještě k tomu v pravicové Praze kandidoval za stranu oranžové růže. Za ty levičáky, kteří údajně nechtěli nic jiného, než zvedat daně a zavést naši zem na řeckou cestu.
Vyhráli jsme. Ale málo. A tak nám vznikla rychle Svatá trojice – pardon - trojkoalice s drtivou většinou vyjádřenou číslem 118 a my mazali do opozičních lavic. Rázem vše vypadalo tak růžové. Slíbeny a zaručeny byly reformy. Ty zásadní pak dle slibů prý budou projednané dokonce i s demokratickou opozicí. Dále nová politická kultura, rozhodný boj proti korupci, snížení státního dluhu atd. Jak radostná perspektiva! Za této situace bylo docela pochopitelné, že se rychle zapomnělo na lov některých politických dinosaurů. Jistě pouze v zájmu lidu prostého vládnoucí „stoosmnáctka“, dojemně jednolitá ve svém hlasování jako kdysi Národní fronta, tu a tam lehce pokroutila kdysi klíči vycinkanou demokracii. Na co rozprava k tzv. úsporným škrtům! Opozice by stejně jenom zdržovala. A proč zákony s dopadem na lid poddaný projednávat řádným způsobem, když existuje cesta legislativní nouze. Na druhé straně si však přiznejme, že porušuje-li někdo volební sliby („daně zvyšovat nebudeme“), tak to možná legislativní nouze je. Rozhodně pak alespoň „nouze“ pro ty tzv. úsporami potrefené.
I tak opozice dělala neplechu a brzdila vládu v jejím rozletu. Alespoň se o to snažila. Co návrhů zákonů se muselo těm pacholkům zvednutím 118 rukou zatrhnout již v prvním čtení! Dokonce i těch, které samy vládnoucí strany slibovaly. Veřejné zakázky, anonymní akcie, odnětí neoprávněně nabytých akademických titulů, referendum aj. aj. Zato v duchu citátu vojína Švejka – na chudý lidi musí bejt přísnost, pane obrlajtnant – se dařilo nezpochybnitelnou většinou prosazovat zákony a opatření jiná, čirou náhodou od lidu novodobou šlechtu méně zatěžující. Bohužel, tím možné zklamání a rozčarování voličstva neskončilo. Naopak začalo. Objevily se nám „kauzičky“. Padni komu padni, zněl další koaliční slib. Skutek však utek.
Soudím, že není potřebné vše znovu rozvádět, opakovat. Tím, co se v těchto dnech již nezakrytě děje, musí být normální člověk zcela zhnusen. Tato vládní trojkoalice všem soudným lidem, a zvláště pak svým loňským voličům, jednoznačně dokázala, jakou novou politickou kulturu vskutku přinesla. Je dosti trapné, vykřikuje-li kdokoliv z trojkoalice, že právě ONI je bez viny. Stejně jako je zvláštní, že jistá média právě až nyní dohledala starší kompromitující dokumenty z doby ještě před volbami. Pan Karel ze Schwarzenberga mi promine. Pozorujeme-li dění, těch pitomců, jak jednoho ze svých vládních kolegů nazval, bude působit ve vládním táboře více.
Říká se, že nové koště dobře mete. To jedno mladé, sebevědomé a blonďaté zvedlo nakonec tolik prachu a špíny, že je z toho přímo k zalknutí. Asi to je dobře. Jinak by mnohé prachem spíše zapadlo. Je mi upřímně líto, ale je povinností nejen opozičního, ale každého slušného poslance, této vládě nevyslovit důvěru. Je-li pro něj ústavní slib, který složil, více než korýtko na Malé Straně. Současné nesourodé a naprosto rozeštvané vládní seskupení přeci nemůže, byť s drobnými obměnami, vést dále tuto zemi. Navíc cestou reforem s trnitým dopadem prakticky na každého z jejích obyvatel. Pevně věřím, že i pan prezident bude mít k ruce potřebné pero, aby demisi vlády pana premiéra Nečase podepsal. Souhlasím s ním, pohár trpělivosti přetekl. Nejen pohár, dokonce i ta žumpa, kterou se bez ohledu na původní naděje sněmovna stala. To nezmění ani zřízení nového úřadu vicepremiéra pro boj s korupcí. Snad jen Věci veřejné se budou moci přejmenovat definitivně na Věci prodejné.
Jistě, je otázkou, zda-li nové volby vůbec něco vyřeší. Zda se zase neobjeví nějaká nová Kubiceho zpráva. Nebo blondýna. Zda zase nějací komedianti nebudou přemlouvat dědka či bábu. A kolik budou opět zbytečně stát. Přiznejme si však jedno. Za blbost se prostě platí. Tak nechť to není zbytečně ještě více, než musíme zaplatit nyní.
