23. března 2012
Co se týče těsné souvislosti s již přijatým zákonem o integrovaném záchranném systému, je pozoruhodné, že tehdy nebyla schválena jako poskytovatel letecké záchranné služby armáda ČR a policie ČR, ačkoliv tito poskytovatelé byli nejen nejspolehlivější, ale i relativně nejlevnější.
Jde o velmi potřebný a požadovaný zákon, který měli ministři zdravotnictví již několik roků na stole. Teprve současný ministr Heger může tento zákon protlačit sněmovnou, senátem i znovu sněmovnou, neboť drtivá většina koaličních poslanců je zárukou schválení čehokoliv, pokud to alespoň rámcově odpovídá programovému prohlášení vlády a vyhovuje to speciálním nárokům koaličních poslaneckých klubů. Podněty ze strany opozičních poslanců zpravidla nejsou vyslyšeny a na kladené otázky neexistují odpovědi ze strany vládních činitelů přítomných ve sněmovně.
Tolik k charakteristice atmosféry, ve které probíhá přijímání zákonů, o které se snažil podle mojí paměti již pan ministr Stráský kolem roku 1996, a možná, že i někteří ministři před ním. Nutno si ale uvědomit, že nemusí jít vždy o užitečné normy a že jejich korekce nemusí být snadná anebo je zcela vyloučena. Jinými slovy - jde o historické okamžiky, za jejichž dopady přejímáme odpovědnost všichni, kteří tady sedíme a hlasujeme. Přitom občané situaci de facto neznají a domnívají se, že některé nesmysly jsou schváleny zásluhou všech poslanců tohoto sboru, bez rozdílu. Občané jistě nepřipustí myšlenku na tzv.politikaření, které často bohužel určuje schválení či neschválení jakékoliv normy. A nyní k věci: moje kritické poznámky se pana ministra Hegera takřka netýkají, poněvadž jednak nastavené normy v daném zákoně nejsou špatné, a navíc je dokáže kdykoliv racionálně zdůvodnit. Tím se liší od některých jiných ministrů...
Tento zákon byl nutný už jenom z toho důvodu, že existence této přednemocniční péče byla dána pouze vyhláškami, tj.méně závaznými podzákonnými normami. Zpravodajem této normy byl pan kolega Stětina, který je osobou relativně nejpovolanější. Vždyť v tomto segmentu zdravotní péče léta působil a má mnoho cenných zkušeností. Proto se domnívám, že tato norma je hodná přijetí . Je v ní řešeno i financování této péče a péče o oprávněné důstojné postavení zdravotníků, kteří se této náročné péči věnují. Musíme si uvědomit, že na rychlosti pomoci a její kvalitě záleží jednoznačně osud některých nemocných. Debata o tom, zda má být dojezdová doba 15 či 20 minut mi připadá zbytečná. Jsem přesvědčená, že tato pomoc přichází co nejrychleji. Záleží ale na jiných okolnostech, zda je to za 5 či za více než 20 minut.
Co se týče těsné souvislosti s již přijatým zákonem o integrovaném záchranném systému, je pozoruhodné, že tehdy nebyla schválena jako poskytovatel letecké záchranné služby armáda ČR a policie ČR, ačkoliv tito poskytovatelé byli nejen nejspolehlivější, ale i relativně nejlevnější. Od té dovy uplynulo mnoho vody a jejich ukotvení v zákoně o IZS se stále napevno a jednoznačně nedaří. Stále je hájen skupinový zájem, který představuje vysoké náklady a nižší efekty. Ani ne tak z důvodu snad nižší kvalifikace soukromých služeb, ale z toho důvodu, že pro ně neplatí jednoznačně vojenský letový řád a civilní letový řád není dokonale dodržován. Platby předem jsou vysoké a přitom nemají závazná pravidla, kdy musí či nemusí letět na pomoc... V senátu byl tento zákon zpravodajován rovněž osobou zasvěcenou, a to MUDr. Švarcem, šéfem ZZS Praha. Reagoval velmi obšírně a zasvěceně na připomínky laiků. Zákon není dokonalý, ale hlavně, že existuje. I vývoj medicíny, který je překotný, vyžaduje i jisté změny, které bude třeba realizovat v kontextu doby.
