12. června 2014
V polovině května se v Poslanecké sněmovně uskutečnil seminář, který se pokusil, za účasti odborné veřejnosti, zhodnotit výsledky novely zákona o sociálně právní ochraně dětí, kterou v minulém volebním období připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí.
Odborná veřejnost a někteří poslanci kritizovali příliš zbrklý a nepřipravený přechod a zvýhodnění pěstounské péče s cílem zrušení ústavních zařízení, bez ohledu na skutečnost, že mají za sebou obrovský kus cesty ve vývoji ve prospěch opuštěných a týraných dětí.
Nedostatečné a zkreslené informace o náhradní rodinné péči mohou však v praxi přinést spíše více škody, než užitku. Stejně jako neobjektivní a cílené upřednostnění pouze jednoho druhu péče na úkor jiných.
Prioritní musí být, aby bylo umožněno co největšímu počtu dětí vyrůstat v rodině, popřípadě v náhradní rodinné péči . Při přípravě a projednávání novely zákona o sociálně právní ochraně dětí z mnoha různých vyjádření a stanovisek odborné veřejnosti zaznívalo jedno zásadní a společné. V obecné rovině odborníci upozorňovali a varovali, že projekt zvaný transformace péče, dosud není zodpovědně připraven a je v nejbližších měsících a letech nereálný. Systém kvalitní profesionální péče se v zemích, kde funguje, budoval řádově 10-15 let. Jen pouhá příprava kvalitních pěstounů trvala v některých zemích až tři roky.
Jsem přesvědčena, že od samého počátku bylo velkou chybou, že Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR postavilo ústavní výchovu proti neústavní a při přípravě se zaměřilo pouze jedním směrem. Byla spuštěna líbivá kampaň, která měla veřejnost přesvědčit k většímu zájmu o pěstounskou péči a rozhodující přesvědčovací metodou byly finanční odměny. Pěstounská péče je však nejenom ,, zaměstnání“ za které má být adekvátní odměna, ale je i poslání a mnohdy řehole.
V ústavní péči, která prošla dlouhým vývojem se s problémy různého druhu počítá a pedagogičtí pracovníci musí splňovat nejenom vysokou odbornou kvalifikaci, ale také psychickou způsobilost.
Moje zkušenosti jsou takové , že Kojenecké ústavy, Dětské domovy, Klokánky, Dětská centra i pěstounská péče, mohou fungovat vedle sebe a doplňovat se navzájem.
Když řešíme, jako poslanci, které prostředí je pro výchovu dětí vhodnější měli bychom mít především na paměti, že je to dobré prostředí rodinné!!
Statistiky jsou nemilosrdné, roste počet osamoceně žijících lidí v produktivním věku, kteří oddalují založení rodiny, v loňském roce bylo u nás rozvedeno přes 28 tisíc manželství, každou půlhodinu je rozvedeno jedno manželství.
Na počátku veškeré náhradní rodinné péče je především absence výchovy k rodičovství, podpory tradiční rodiny a priority prvků prorodinné politiky v České republice.
Jak vyplynulo i z tohoto semináře, novela bohužel nepomohla ke zlepšení práce OSPD, nepomohla ani dlouhodobým pěstounům, kteří si pomoc a podporu nejenom zaslouží, ale také ji potřebují a nepomohla ani k úbytku počtu týraných dětí.
Účastníci semináře se shodovali na tom, že správná cesta, jak pomoci ohroženým dětem je především prevence a ne až řešení krize a jejich důsledků. Je třeba se mnohem více zaměřit na práci s problémovými a ohroženými rodinami a směrovat finanční prostředky na podporu tradiční rodiny.
V náhradní rodinné péči je nutné, aby byl ke všem poskytovatelům zachováván rovný přístup, aby měli všichni stejná práva a povinnosti a jejich výběr vždy korespondoval v první řadě s potřebou a vhodností individuálně pro každé dítě.
