11. března 2013
Nadcházející rok a půl bude zásadně určujícím pro budoucí pozici sociální demokracie na české politické scéně. Ukáže se, zda voliči kladně ohodnotí kombinaci několika let vládnutí sociálních demokratů na krajích, práci na půdě Senátu a především opoziční činnost ve Sněmovně, a po osmi letech dají zelenou střídání ve Strakově akademii. Příští rok si navíc nebudeme moci rozhodně stěžovat na nedostatek příležitostí jít k volebním urnám a dát najevo svůj názor na stav naší země. Prvními budou přitom nejdůležitější volby, do Poslanecké sněmovny, konané v těsném propojení s opomíjenými, podceňovanými, ale z hlediska zájmů České republiky extrémně významnými volbami do Evropského parlamentu. Jsou to právě Evropský parlament a Rada ministrů EU, kteří ovlivňují náš život a legislativu v řadě aspektů více, než český parlament. Na podzim nás budou následně čekat volby komunální, do třetiny Senátu a v Praze i volby krajské, tedy na pražský magistrát.
Supervolební rok bude pro všechny parlamentní strany, včetně sociální demokracie, skutečnou výzvou. Již v tuhle chvíli je jisté, že minimálně jedna parlamentní strana, nikým nevolené uskupení LIDEM, jehož celá členská základna by se vešla do zájezdového autobusu, skončí v propadlišti dějin. Následována bude s vysokou pravděpodobností Věcmi veřejnými, na které měl meteorit jménem ABL stejný dopad jako na vyhynutí dinosaurů, proti jejichž výskytu v politice tato firemní strana bojovala. Velký otazník nyní visí nad vývojem preferencí strany modrých ptáků, která se usilovně snaží probojovat k nejhoršímu volebnímu výsledku od svého založení. Bylo by opravdovým historickým paradoxem, kdyby ODS následovala svého bývalého koaličního partnera ODA a její místo zaujala TOP 09, strana, kterou vymyslely moudré hlavy ve vedení ODS v čele s Mirkem Topolánkem a jeho věrným druhem Markem Dalíkem. Na levé části politického spektra však není situace nepřehledná o nic méně. Volební výsledek komunistů, věčně těžících z pohodlné opozice a sbírajících protestní hlasy, se dá pouze odhadovat. Je otázkou, do jaké míry se na něm podepíší rétoricky i osobním profilem pozoruhodné osobnosti KSČM v Radách některých krajů, které jsou snem každého pravicového novináře. Ještě obtížnější je predikovat vývoj preferencí u tzv. hradní strany SPOZ. Pokud bychom hledali příklad pro srovnání v posledních dvaceti letech, či sáhli až do období první republiky, neměly nikdy podobné strany zvlášť silné postavení. To ovšem neznamená, že by tentokrát nemusela nastat jiná situace.
Velká očekávání jsou však vkládána voliči primárně na bedra ČSSD, která má v tuto chvíli největší šance vyhrát sněmovní volby. Z hlediska sociální demokracie je však nezbytné, aby dokázala zmobilizovat své voliče, kteří neoplývají zrovna vysokou volební morálkou. Aby však voliči ČSSD nezůstali ve volební dny sedět doma, či nejeli na chaty a chalupy a přišli k volebním urnám, musí je sociální demokracie přesvědčit, že jí stojí za to jít volit. Musí svým voličům nabídnout jasnou vizi a vyslat k nim jednoznačné poselství, že je to právě ČSSD, která je připravená hájit jejich zájmy na bázi moderního sociálního státu 21. století. V rámci systému, kde má každý poctivě pracující občan právo přístupu ke kvalitním sociálním službám, k moderní zdravotní péči a vysokoškolskému vzdělání. Jsou to právě sociální demokraté, kteří musejí dát jasně najevo, že chtějí stát, který nelikviduje, ale naopak podporuje silnou střední třídu jako oporu společnosti, stát, který pomáhá mladým absolventům najít své profesní uplatnění a vytváří vhodné podmínky pro mladé rodiny s dětmi, stát, který si váží svých seniorů, bez jejichž celoživotní usilovné práce by jsme nyní neměli co spravovat.
Pokud však chtějí sociální demokraté prosadit svojí vizi a úspěšně projít příštím volebním rokem s maximálním bodovým ziskem, musejí se zejména v kontrastu se současnou největší vládní stranou ODS prezentovat jako konsolidovaná, vnitřně jednotná politická strana, která bude oproštěná od malicherných mocenských sporů a bude dostatečně imunní vůči vnějším vlivům nejrůznějších mocenských skupin a organizací. Zároveň musí být ČSSD stranou, která bude mít odborně i mediálně schopné lídry s čistým profesním i morálním profilem. Mezi těmito lídry by přitom měli být nejen zkušení parlamentní harcovníci, ale i respektovaní a úspěšní regionální a komunální politici.
