Projednávání zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010

2. listopadu 2009

Když jsme před měsícem ve Sněmovně projednávali návrh protikrizového balíčku, přijali jsme podpůrné usnesení. Vláda má podle něho při sestavování rozpočtu přehodnotit snižování platů pracovníků ve veřejném sektoru o 4 %.

Toto usnesení akceptováno nebylo, to lze zjistit prostým nahlédnutím do rozpočtu, který nám byl předložen. Jsem si vědoma toho, že žijeme v době, kdy zatěžovat rozpočet dalšími výdaji je, trestuhodné. Nechtěla bych, abychom se my nebo třeba naše děti dočkali státního bankrotu. Myslím si ale, že je možné najít prostředky ve financích, které má stát k dispozici, a využít je v duchu našeho usnesení.

V minulých dnech jsem se musela při čtení tisku či sledování televize zasmát. Bylo to tím, jak byla vyřešena dlouho se táhnoucí kauza s paní Havránkovou, která vlastní pozemky pod výstavbou dálnice D11 ve směru na Hradec Králové. Tahanice trvaly dlouho, neměly konce, ale pak se našlo řešení. Stavba se zeštíhlila, funkčnost stavby byla zachována a navíc se ušetřilo jenom na jednom místě stavby 300 mil. korun.

Proč o tom hovořím? Včera byla předsedovi Poslanecké sněmovny panu Vlčkovi předána petice, která má název Vzděláním proti krizi, kterou podepsalo téměř 90 tis. pracovníků ve školství, ale i lidí, kteří sympatizují s pracovníky ve školství, rodičů a dalších. Svým podpisem se vyjádřili ke krizi v českém školství; nejen k podfinancování mezd, chybějícím milionům na školní pomůcky a další vzdělávání pedagogických pracovníků, ale i k tomu, jak navenek české školství v poslední době vypadá. Vím, že paní ministryně Kopicová se velice snažila pro svůj resort uchránit co nejvíce, ale přesto její snaha nestačí. Přišla dokonce s návrhem zjednodušení získávání peněz z evropských fondů, kdy každá mimopražská škola by mohla dosáhnout na 1 mil. korun. Skutečnost je taková, že když srovnáme připravovaný rozpočet s rozpočtem schváleným na rok 2009, v kapitole pro regionální školství bude na platy učitelů chybět 3,45 mld. korun, navíc se vůbec nepočítá se čtvrtmiliardou korun na pomůcky. Nechybějí peníze pro navyšování mezd. Chybějí prostředky na to, aby vůbec mzdy ve školství zůstaly na úrovni roku 2009, 2008. Vezměme si průměrný plat v ČR: poslední dva roky jsou platy ve školství už opět pod republikovým průměrem. Pokud - a už jsem o tom tady hovořila - dojde k nezafinancování prostředků v kapitole Ministerstva školství a ke snížení mezd o 4 %, pocítí to naši pedagogové konkrétně tak, že budou mít měsíčně na výplatní pásce o 1400 až 1700 méně.

Kde má tedy školský pracovník, učitel, ředitel školy i nepedagogický pracovník hledat motivaci? To je jedině láska k dětem, k práci s dětmi a láska ke vzdělání, ale já si myslím, že ani za tuto bohulibou lásku si učitelé chleba nekoupí, doma nezatopí a sami nebudou moci dát své vlastní děti studovat.

Mnoho velmi renomovaných a zkušených ekonomů namítne, že není kde brát, že se nesmí navýšit schodek státního rozpočtu, že to je zločin. Ano, rozumím tomu a věřím tomu. Ale ten jeden případ, který jsem tady zmiňovala, oněch 300 mil. na jednom bodu, na jednom úseku nějaké dálniční stavby - kdybychom prověřili všechny navrhované dálniční stavby, zjistili, jak jsou vyprojektovány, zda jsou navrhovány v tom objemu peněz, které opravdu budou stát, a vzali jich třeba dvanáct, máme zmíněné 3,7 mld. Kč, které potřebujeme na dofinancování školství. A není to o tom, že máme vystoupit před občany a mluvit s nimi o tom, kde nebudeme stavět dálnici. Ne, my chceme stavět dálnice. Já zde například zastupuji jižní Čechy, my chceme v jižních Čechách dálnici, ale nemusíme ji mít tak drahou, nemusíme ji mít nejdražší v Evropě. Vždyť víme, že náklady na jeden kilometr dálnice u nás jsou o čtvrtinu dražší než kdekoli jinde.

Přečetla jsem si nedávno v časopise Školství několik reakcí z politického, kulturního i veřejného života na to, jaký je názor na školství a na financování školství. Dovolte mi, abych tady dvě velmi krátké citace uvedla. Jedna z nich je od pana Jaroslava Svěceného, známého houslisty. Říká: "Myslím, že nejhorší je, když se šetří na školství, aby národ nadále hloupnul. To je to nejhorší, co se může stát.“ Napadá mě řada věcí, na kterých by se dalo ušetřit, a nemuselo by to být školství. V tomto státě se peníze rozhazují. Miliardy protékají jako průtokovým ohřívačem a pak se šetří na platech učitelů. Vím, o čem mluvím. Jsem z kantorské rodiny, moje maminka celý život učila. A jaký bude výsledek těchto škrtů? Dobří učitelé ze školství odejdou a ti, kteří zůstanou, budou svoji práci brát pouze jako zájmovou činnost."

Druhá citace je od mé jmenovkyně, herečky Jiřiny Bohdalové: "Učitelům nižší platy? Méně peněz na vzdělání? To by podle mého soudu mohlo projít leda u hotentótů a mohli by si to nechat vyšít na vlajku. Projde-li to našim zákonodárcům, pak si to na vlajku můžeme nechat vyšít my."

Blogy