9. října 2013
Na úterý 1. října jsem se těšil. V Praze se konal seminář na téma „Financování zdravotní péče a očekávané změny“. Ministr Holcát, exministr Heger a já jsme měli v diskusi před řediteli nemocnic pohovořit, jak vážná je situace a kudy z ní ven. Leoš Heger nepřišel. Škoda. Rád bych se ho zeptal, proč neustále zlehčuje finanční problémy nemocnic, a hlavně, proč to nechal dojít tak daleko. Do stavu, kdy zdravotníci mají zase plné hlavy jiných problémů než těch, kvůli kterým studovali.
Když jsem si vyslechl vystoupení Ing. Jiřího Čihaře „České zdravotnictví a ekonomika nemocnic: Stoupáme? Nikoliv, klesáme!“, pochopil jsem, že tohle exministr slyšet prostě nechtěl. Fakta a čísla jednoznačně vyvracejí jeho blahosklonné věty o báječném stavu českého zdravotnictví.
Podívejme se na ta nepříjemná fakta:
Schopného manažera poznáte i podle toho, jak si umí určovat priority. Leoš Heger evidentně zvolil Cimrmanův „krok stranou“. Vyhýbá se diskusi o tom, co je v českém zdravotnictví podstatné. Jako správný pravičák se věnuje životnímu stylu: tu prohibici, tu zákazům kouření. Ale když hoří dům, je třeba hasit a až potom vybírat závěsy do koupelny. Hasit dům ale vyžaduje odvahu a schopnosti. O barvě závěsů umí mluvit každý.
ČSSD má priority pro zdravotnictví jasné: stabilizovat resort finančně, vrátit do něj peníze, které mu vzaly pravicové reformy pravicových reforem, a odbourat překážky v přístupu k léčbě pro sociálně slabší spoluobčany. Pak můžeme v diskusi s odborníky ladit systém tak, aby pacient odcházel z nemocnice spokojený.
Zdravotnictví je obor, kde je důležité dosáhnout shody na delší dobu, než je jedno roční období. Škoda že se diskusi o jeho financování Leoš Heger vyhýbá. Já jsem na ni připraven. Tady nejde o sportovní zápolení, tady jde o pacienty.