20. května 2011
Minulý pátek se v Letech u Písku konal pietní akt věnovaný romským obětem nacismu, který od roku 1997 každoročně pořádá Výbor pro odškodnění romského holocaustu. Považuji za čest, že jsem za ČSSD mohla k památníku položit věnec.
Účast na takovéto akci je pro mě vždy významným mementem. Události II. světové války nepokládám za dávno zapomenutou historii. Nesmíme zapomínat, že nacisté v předválečném Německu získali moc prostřednictvím demokratických voleb, jejichž výsledky zneužili k nastolení zrůdného režimu. Za přihlížení mlčící většiny pak zahynuly desítky milionů lidí. Proto i dnes musíme bedlivě sledovat vývoj ve společnosti, kdy extrémisté mohou využívat narůstajících sociálních problémů způsobených asociální politikou Nečasovy vlády ve svůj prospěch, a dát najevo jednoznačný odpor.
Na hřbitově v nedalekých Mirovicích je hromadný hrob těch, kteří zemřeli přímo v táboře v Letech. Obětmi byly především děti. Na náhrobku si může každý přečíst jejich jména s datem narození i úmrtí. Tyto děti představují početně zlomek obětí nacistické genocidy. Přesto je pohled na tento jediný náhrobek dostatečným důvodem nezapomenout a proti extrémistickým silám ve společnosti nekompromisně bojovat.
A ještě jedna důležitá věc: při letošním pietním aktu foukal vítr od vepřína. Nikdo ze zúčastněných proto nemohl ani na vteřinu zapomenout na fakt, že se na místě tábora stále ještě chovají prasata. I americký velvyslanec ve svém projevu vyjádřil přesvědčení, že stavba, která je skvrnou tohoto pietního místa, jednoho dne zmizí. U druhého cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu se již podařilo dosáhnout toho, že rekreační areál, který byl na jeho území postaven a ještě poměrně nedávnou využíván, je státem vykoupen a bude se předělávat na památník. Lety na důstojnou úpravu bohužel stále ještě čekají.
