20. března 2013
I přesto, že bilancování obvykle přichází s koncem kalendářního roku, domnívám se, že volební sjezd sociální demokracie je pro takovéto zhodnocení také vhodnou příležitostí. Uplynulé dny sehrály klíčovou roli pro blízkou budoucnosti naší strany a já si dovolím na pár řádkách nabídnout můj pohled na průběh a nejdůležitější okamžiky celé události.
Začnu trochu od konce prohlášením, že ze sjezdu jsem odjížděl s dobrým pocitem a ujištěním, že naše strana si zvolila silné vedení, které si je vědomo práce, která nás čeká ve volební kampani. Může to znít jako klišé, přesto musím říci, že sociální demokracie na sjezdu ukázala soudržnost a odhodlání táhnout za jeden provaz. Sjezd neprovázely silové boje o pozice, které vždy více či méně vykopou příkopy mezi lidmi, kteří by spolu měli mnohem více spolupracovat než bojovat. Racionální přístup drtivé většiny delegátů a kandidátů na sjezdu je dobrým předpokladem pro to, aby ČSSD nadále vystupovala jednotně a fungovala jako jeden srozumitelný celek.
Vím, že pro každého novináře a analytika je téměř nejdůležitější popsat „boj“ jednotlivých frakcí a názorových či mocenských skupin uvnitř strany. Nebudu ČSSD po tomto sjezdu idealizovat a tvrdit, že jsme spolkem naivních beránků, kteří nečinně čekají, co jim přichystá osud. To určitě nejsme. Na druhou stranu si je třeba uvědomit, že celý volební sjezd čítal více než 600 delegátů a každý z nich disponuje stejně silným hlasem, který projevuje v tajné volbě. Právě ona tajná volba je demokratickou zárukou toho, že nikdo nemůže úspěšně manipulovat delegáty a celým sjezdem. A právě proto mají mandáty pro zvolené takovou váhu. V této souvislosti mě těší, že náš staronový předseda Bohuslav Sobotka i statutární místopředseda Michal Hašek byli v tajné a svobodné volbě zvoleni velkým počtem hlasů. Za jejich zvolením tudíž stojí silná podpora delegátů napříč jakýmikoliv vnitrostranickými názorovými proudy. To je cenné vítězství sociální demokracie.
Zároveň je třeba si uvědomit, že ne každý může uspět. Počet míst místopředsedů je omezený. Naštěstí už dávno pominuly doby, kdy výsledky voleb byly známy ještě předtím, než se vůbec uskutečnily a počet kandidátů se rovnal počtu obsazovaných postů. Úspěch jednoho vždy znamená neúspěch druhého, pokud usilují o stejný post. Příčiny neúspěchu je však třeba hledat nejprve u sebe a nesvalovat vinu na všechny okolo. Každý by měl umět, a v politice to platí několikanásobně, přijmout porážku důstojně a vzít si z ní ponaučení.
Jedním z klíčových okamžiků našeho sjezdu bylo také zvolení Milana Chovance místopředsedou strany. Věřím, že k tomu přispěl i fakt, že jsem jej veřejně podpořil a vzdal se v jeho prospěch své kandidatury. Rozhodl jsem se v tuto chvíli potlačit svoji osobní ambici, netříštit síly a soustředit se na úspěch celku. Věřím, že Milan Chovanec bude odvádět dobrou práci a bude skvěle hájit zájmy krajů, regionů a jejich občanů.
Mám velkou radost, že ve vedení strany jsou nyní již dva hejtmani, kteří jsou v každodenním kontaktu s voliči, mají bezprostřední konfrontaci s problémy, se kterými se občané ve svém životě potýkají a mohou tyto cenné zkušenosti poskytnout sociální demokracii při tvorbě volebního programu, se kterým bude naše strana vstupovat do voleb v roce 2014.
