27. září 2013
Svatého Václava si více ceníme jako muže, který do České říše vnesl křesťantství a s ním i vzdělanost. Víme, že se uměl ohánět mečem, ale vlastním zakladatelem státu se stal jeho mladší bratr Boleslav I. a jeho synovec Boleslav II. Tzv. bratrovražda, která je Boleslavovi vyčítána, byla v té době ne běžnou, ale také ne výjimečnou událostí.
Svatováclavskou tradici vnímá česká sociální demokracie prizmatem tradice české reformace, odkazem Jana Husa; Václav I. Svatý je v ní připomínán jako symbol české státnosti. V souvislosti s tímto datem se však vybavují i jiné, zcela aktuální záležitosti. Církevní restituce, démonizující výroky vůdčích představitelů české katolické provincie o české levici nebo „azbestová“ prezidentská amnestie nejnověji omilostňující vedoucí muže H systému, kteří své klienty připravili o stamiliony korun.
Abychom mohli být na českou státnost náležitě hrdí, musíme se jevů, zběžně popisovaných v předcházejícím odstavci, zbavit. Politika může mnohé; chce-li však být demokratická, neobejde se bez aktivního občana, plně využívajícího práva, zaručená ústavou naší země i evropským komunitárním právem.
