24. května 2016
Stejnojmenná kniha rakouského historika novodobých dějin Philippa Thera, profesora Vídeňské univerzity, doplněná zpřesňujícím podtitulem Příběh neoliberální Evropy, je slibným pokusem o postižení zkušeností s dovršujícím se neoliberalistickým experimentem, jemuž byla zejména dekomunizující se střední a východní Evropa vystavena počínaje divokými devadesátými lety minulého století. Český překlad vyšel péčí nakladatelství Libri současně s německým originálem a relativně nedávno byl v Praze prezentován za autorovy osobní účasti zdejším zastoupením Ebertovy nadace (FES).
Pokus autora (profesora Institutu východoevropských dějin Vídeňské univerzity, historika střední generace) o zvládnutí nesnadného tématu, kterému doposud věnovali svou pozornost politologové, sociologové či ekonomové o jeho osvojení historickou komparační metodou přinesl nesporné nové pohledy a postřehy; jeho dílo se tak stalo důležitým mezičlánkem pro současné vnímání soudobé unijní i neunijní Evropy včetně putinovské Ruské federace.
Vedle již klasického pohledu na země postkomunistické střední a jihovýchodní Evropy, které se právě v devadesátých letech vracely do svých původních historických geopolitických souřadnic, je neméně zajímavé Therovo upozornění na faktický nezdar kohlovské transformace někdejší Německé demokratické republiky a jeho vliv na celkové zbrždění vývoje i starých spolkových zemí (někdejší Německé spolkové republiky), který v prvních letech nového století vyústil do reforem známých jako Hartz IV v rámci sociálně demokratické schrödrovské Agendy 2010. Málokdo v českém prostředí si také uvědomuje třetí fázi neoliberalistických reforem, která zejména po propuknutí hospodářské krize r. 2008 postihla země jižní Evropy (oblast jihoevropského sociálně demokratického modelu sociálního státu); jejím nejzřejmějším projevem je až katastrofická nezaměstnanost tamějších mladých lidí.
Země Višegrádu i někdejšího ruského Pobaltí (Pribaltiky) poznal Ther z velké části z autopsie a v českém prostředí i také rodově koření. Višegrád se mu jeví jako ostrov jistoty a stability a Česká republika jako země, která se s tímto problémem vyrovnala relativně nejlépe. Dokazuje to i na regionálních mezinárodních srovnáních, pokud je umožňují dostupné statistické údaje.
V době, která je oslněná internetem, není bez zajímavosti suchá Thérova fráze „krátká paměť internetu". Upozorňuje na lehce zranitelnou existenci informací sdílených touto formou přenosu a nosičů, které jsou na ni vázány.
I když se ne všechno v Therově díle leskne a třpytí, pohled i jeho výsledky, jež kniha obsahuje, nabízí mnoho nového a poutavého. Ideu knihy nejlépe vyjadřuje grafická úprava obálky: někdejší havlovské srdce, zářící do Prahy z jejího Hradu, je tu stylizováno do podoby otazníku. Quo vadis, chtělo by se říci s tímto sympatickým, dynamicky diskutujícím Rakušanem.
