Nic už nám nenalhávejte, pane Nečasi!

16. srpna 2010

„Nejsme zemí, které hrozí státní bankrot.“ Za toto tvrzení byl každý, včetně politiků ČSSD, kdo by jej před volbami pronesl, nemilosrdně kritizován pravicovými politiky a většinou médií. Strach ze státního bankrotu, podtržený absurdní Kalouskovo složenkou občanům, či „řecká lež“, jak o ní trefně píše filosof Václav Bělohradský, vyprázdnila letošní volby, zbavila je klasického hodnocení výsledků vládnutí předchozí politické vlády a učinila z nich více emotivní, než racionální záležitost.

Je proto zvláštní, pokud se takového tvrzení jen dva měsíce po volbách dopustí předseda ODS a premiér vlády, který na strašení státní bankrotem postavil nejen volební kampaň, ale celou filosofii pravicové vlády. Petr Nečas tak učinil v článku „Nechceme nic nalhávat a nechceme rozhazovat“ (MF Dnes, 12.8. 2010), ve kterém veřejně obhajuje vládní programové prohlášení, když napsal, cituji: „nemusíme zmrazovat, nebo dokonce snižovat důchody jako v zemích, kde hrozí státní bankrot“. Jediným logickým vysvětlením pro tento názorový obrat je, že pravicová vláda již získala důvěru a není už více potřeba vzbuzovat hysterii. Nyní je nutné spíše uklidňovat zahraniční investory a především voliče před blížícími se podzimními volbami. V nich totiž ODS hrozí, že se stane obětí vlastních démonů, které vyvolala. A to v podobě převzetí dominance na pravici ze strany TOP09, která se i díky způsobu, jakým Petr Nečas složil vládu, stala stranou „ tvrdých reformních bouráků“.

„Naše ekonomika naštěstí není v tak složité situaci, jako v některých jiných evropských zemích,“ píše v článku Petr Nečas. Mimochodem, totéž jsem říkal ve svém projevu v Poslanecké sněmovně během debaty o důvěře vládě. Člověk, který nesledoval volební kampaň v posledních měsících v ČR, souhlasně pokývne nad realistickým zhodnocením stavu naší země z úst jejího premiéra. Ten, kdo zná rétoriku stran pravicové koalice, a kdo četl programové prohlášení Nečasovy vlády, musí mít pocit naprostého rozčarování. Pro kvalitu naší demokracie je nutné, aby si všichni - média, politici, ale i veřejnost - uvědomili, jak rychle a razantně se po volbách změnila rétorika některých pravicových politiků, v čele s premiérem Petrem Nečasem. V roce 2006 to byla „Smlouva ODS s voliči“, letos to byla hrozba státního bankrotu, co symbolizuje zásadní rozpor pravice s tím, co tvrdí před volbami a co po volbách.

Nečas na stejném místě, kde se v tichosti přiznává k účelové tzv. řecké lži, chválí svoji novou pravicovou vládu za to, že její program pozitivně ohodnotily některé mezinárodní ratingové agentury. Nečas se dopouští klasického populistického argumentu, neboť se jedná pouze o automatický důsledek faktu, že vláda získala důvěru a má ambici řešit rozpočtový schodek. To by ovšem dělaly i vlády s účastí ČSSD, avšak nikoliv „řeznickou metodou“, tj. plošným škrtáním bez ohledu na důsledky, ale cestou reformy a ne formou privatizace státu.

Nechápu, jak může Nečas, který se tak rád stylizuje do role slušného a pravdomluvného politika napsat, že občané ve volbách „odmítli nezodpovědnou politiku zadlužování a zvyšování výdajů“. Realita je taková, že ještě v roce 2007 měla Česká republika v zásadě vyrovnaný rozpočet, v letech 2008 a 2009 ale proběhla Topolánkova a Kalouskova rozpočtová reforma, která společně s krizí snížila příjmy státu. Výdaje přitom rostly i nadále stejným tempem, což mělo za následek, že české veřejné finance se tak začaly propadat už rok před krizí! Pokud by volby byly o rozpočtové odpovědnosti, byli by dnes pravicové strany v opozici. Bohužel, jak je zřejmé i z obratu v názorech premiéra Nečase, o tom české volby rozhodně nebyly.

Květnové volby byly možná více o tom, o čem ve stejný den ve svém komentáři psal redaktor Kmenta, když konstatoval naprostý rozval policie a tajných služeb, a to především v oblasti odhalování miliardových zločinů a podvodů tzv. bílých límečků. Když zase za čtyři roky, píše Kmenta, budeme slyšet „musíme šetřit nebo zvýšit daně, stát nemá peníze“, nikdo neřekne, že je to i proto, že si „stát nechá pod rukama ukrást stamiliony, které končí ve Švýcarsku na účtech lobbistů“. Při pohledu především na Věci veřejné, jako jednu z vládních stran, která obsadila ministerstvo dopravy po Aleši Řebíčkovi a také ministerstvo vnitra, které obsazuje lidmi z bezpečnostní agentury ABL, je zřejmé, o čem byly letošní volby. A jak pokrytecký je název Nečasovy vlády coby „vlády rozpočtové odpovědnosti, práva a boje s korupcí“.

Blogy