11. prosince 2012
Včera proběhly v rámci poněkud opožděných oslav 150. výročí moderního parlamentarismu v našich zemích mimo dnes končící vědecké konference křtiny obsáhlé výpravné příručky TVÁŘE NAŠICH PARLAMENTŮ 1861-2011. 150 let parlamentarismu v našich zemích.
Mimo zhruba stovky obsáhlých hesel z pera více než dvacetičlenného autorského kolektivu obsahuje výraznou obrazovou i dokumentární přílohu především z bohatých zdrojů parlamentního archivu. TVÁŘE jsou nejen bibliofilským dílem, ale i přepotřebnou příručkou. Hlavním redaktorem tohoto monumentálního svazku je výrazná osobnost někdejšího Encyklopedického institutu a dnes Masarykova ústavu AV ČR dr. Josef Tomeš. Prezentace se zúčastnily mj. předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, v zastoupení předsedy senátu Milana Štěcha někdejší soudkyně a místopředsedkyně Ústavního soudu senátorka Eliška Wágnerová, za autorský kolektiv pronesl jako jeden ze dvou odborných mluvčích projektu několik vřelých slov Josef Tomeš.
Velkou předností této opravdu statné knihy ( 648 s.) je její velkorysý záběr časový (od r. 1861 do současnosti) i národnostní (mimo českých občanských politiků tu najdeme i předříjnové šlechtice, české Němce a Slováky). Důraz je položen na předsedy a místopředsedy parlamentů, sněmů i parlamentních komor, pokud působily na území republiky včetně zemských sněmů. Ke každému heslu je ve volném obsahovém přehledu připojen i nástin základní bibliografie velmi rozličného rázu; zejména to platí o zapomínaných osobnostech. V přílohách jsou mimo vynikající reprodukce archiválií např. autografy volebních protokolů, fotografie ze slavnostních volebních aktů i písemnosti mimořádného rázu – např. abdikační dopis Milady Horákové z 10. března 1948, jímž se vzdává poslaneckého mandátu. Zaujme i její poslanecká legitimace či vlastnoručně psaný životopis vůbec prvního předsedy parlamentu sociálního demokrata Františka Tomáška.
Zajímavé a velmi reprezentativní je naše zastoupení. Pro větší přehlednost postupujme podle abecedního sledu: Ludwig Czech (předseda DSAP), Alexander Dubček, Carl Heller (místopředseda Senátu Národního shromáždění za DSAP), Josef Hybeš, Zdeněk Jičínský, Ivan Markovič (velká osobnost historické slovenské sociální demokracie), Alfred Meissner, Wilhelm Niessner (rovněž místopředseda Senátu Národního shromáždění za DSAP), František Soukup, Jozef Stank (posléze člen SDĹ), Josef Stivín, Milan Štěch, Siegfried-Vítězslav Taub (místopředseda poslanecké sněmovny za DSAP, za první republiky běžně v křestním jméně zčešťován), Zdeněk Václav Tobolka (před takřka sto lety zakladatel historického bádání o dějinách dělnického hnutí), František Tomášek, Vlastimil Tusar, František Tymeš, Miloslav Vlček (stál u počátku záměru na vydání této publikace), Miloš Zeman a Lubomír Zaorálek. Významnou sociálně demokratickou minulost měli i Rudolf Battěk, Evžen Erban, Zdeněk Fierlinger, Oldřich John a Bohumír Šmeral. Vesměs rozporuplná jména zapsaná do historické paměti na jedné straně velmi rozmanitě, na straně druhé však až příliš jednoznačně.
Velkou předností díla, které zaslouží samostatnou důkladnou recenzi, je jeho tzv. bikameralismus (oboujkomorovost). Své síly tu totiž spojily obě komory – senát i poslanecká sněmovna. Vydáním TVÁŘÍ byla zaplněno jedno z mnoha míst naší historické paměti dávné i zcela blízké, polistopadové. Už proto stojí za to o této pozoruhodné knize minimálně vědět.
