25. září 2014
Téměř polovina studentů na středních školách neuspěla u „podzimních“ opravných maturit. Tak velké procento neúspěchu by nás mělo nutit k zamyšlení, zda je v našem středním školství všechno, jak má být.
Samozřejmě se objevují otázky, zda na vině je nízká kvalita studentů či charakter zkoušky samotné. Mluví se i o odpovědnosti pedagogického sboru, který studenty ke zkouškám připravuje. Otázky jsou zcela opodstatněné, protože procento neúspěšných opravných maturit je alarmující. Je však důležité, aby nejen burcovalo, ale přineslo i snahu hledat řešení tohoto stavu.
České střední školství musí být stabilním prvkem vzdělávacího systému. A výraz stabilní chápu ve smyslu, že není možné, aby procento neúspěšných studentů u maturit dosahovalo tak vysokých hodnot. Střední škola není jen finální maturita, ale i cesta k ní trvající léta. Již při samotné cestě k metě maturitní zkoušky musí učitelé, rodiče i zainteresované instituce poznat, že s procesem vzdělávání velkého počtu mladých lidí není něco v pořádku a ne pouze fatalisticky vzhlížet k cíli a říkat si, že to možná dopadne. Teď si můžeme pouze v diskuzích vyměňovat názory a hledat příčiny vysokého neúspěšnosti studentů u podzimních maturit.
Vhodný čas, kdy měly být podobné otázky položeny a problémy řešeny, však už dávno vypršel. „Škola základ života“, tak se jmenuje legendární český pamětnický film. Jeho název platí stále, i když jsme se v čase posunuli z poněkud starosvětské školy do 21. století. Platí i scénka, kterou tehdy nezbední gymnaziální studenti proslavili lyrické sentence básníka Adolfa Heyduka: Co je štěstí? Muška jenom zlatá! A měli pravdu, páni septimáni reálného gymnázia. Štěstí je jenom muška zlatá. Vzdělání je mnohem víc!
