29. března 2013
Všechno zapomněli (včetně toho, že od roku 2006 vládnou zemi) a ani trochu se nepoučili, to je hlavní sdělení recyklovaných příslibů ODS, vtělených do Agendy 2014, která má údajně této straně vrátit voliče. Po šesti letech ve vládě (premiér Mirek Topolánek 2006-2009, premiér Petr Nečas 2010-2013) by se nejsilnější vládní strana měla za normálních okolností před voliči chlubit svými dosaženými úspěchy, tím co pro zemi a její občany ve vládě udělala, jaká zlepšení a modernizační kroky prosadila a vybojovala. Jenže ODS nic takového nemá.
Země je v nejdelší hospodářské recesi od roku 1997, nezaměstnanost je nejvyšší od roku 1989 a veřejný dluh se od roku 2006 zdvojnásobil. Ztrojnásobila se daň, kterou platíme za potraviny, bydlení a léky, zdvojnásobila se daň z nemovitosti, ačkoliv před rokem 2006 ODS předkládala návrhy na její zrušení. S velkou pravděpodobností přijdeme o 100 miliard korun z fondů EU v důsledku neschopnosti připravit smysluplné projekty. V příští finanční perspektivě po roce 2014 dostaneme z fondů EU už rovnou o 160 miliard korun méně. Tím vším se věru chlubit nelze. A co vládní pravicové reformy? Nečasova vláda je dokonce sama ruší, zděšena poklesem volebních preferencí či v důsledku jejich naprosté nesmyslnosti. A tak skončí superhrubá mzda, sKarta, některé Julínkovi poplatky ve zdravotnictví, „nestihne“ se školné na veřejných vysokých školách. Měnit se má znovu i zákon o zadávání veřejných zakázek, protože jeho minulou podobu vládní koalice dostatečně nedomyslela. V záchvatu paniky možná ODS vrátí pracujícím důchodcům i slevu na dani, kterou jim před rokem sama sebrala. Nelze se divit, že nejisté a chaotické vládě nedůvěřuje 89% občanů.
Agenda 2014 není vážně myšlený politický program. To by ho ODS nepředkládala na konci volebního období, v době, kdy vládní většina zeslábla na samu hranu politického přežití Nečasovy vlády. Agenda 2014 je ve skutečnosti mentálním návratem nejsilnější pravicové strany před Topolánkovo volební vítězství v roce 2006. Návratem do idylických časů Tlustého „daňového kolečka“, kdy bylo možno beztrestně slibovat snížení daní pro každého a daňové přiznání na jednu stránku. Pokusem ODS tvářit se, že je od té doby neustále v jakési ublížené opozici, že jí pravicoví koaliční partneři a levicová ČSSD vůbec neumožnily realizovat její program, ačkoliv měla roky své premiéry, svého prezidenta a silné zastoupení ve vládě. Ačkoliv byla celou tuto dobu součástí pravicové většiny v Poslanecké sněmovně.
ODS zkrátka spoléhá na to, že lidé před příštími volbami do Parlamentu ztratí paměť, zapomenou na to, co se v naší zemi v uplynulých letech dělo a nad ODS se ještě jednou slitují. Dají jí třetí šanci, aby splnila své věčně opakované a nikdy nesplněné sliby. Třeba o nezvyšování daní. Nebo o snižování cen elektrické energie. A tak po „agendě“ 2006 a 2010 přichází agenda 2014…
