12. června 2011
Přiznám se, že jsem již v listopadu 1989 spolu obnovoval sociální demokracii, protože jsem chtěl aktivně přispět k podpoře cesty k demokracii. Měl jsem tu velkou výhodu, že jsem od roku 1990 doposud mohl své názory korespondenčně vyměňovat s členem Labour party z Londýna, který toho o naší historii ví mnohokrát více, než mnoho mých spoluobčanů.
Proto jsem věděl, jaké dopady bude mít kupónová privatizace a absolutní deregulace čehokoliv, věděl jsem, jaká řešení jsou běžná v zavedených demokraciích a jak se tam formuje občanská společnost. Mohu říci, že jsem měl oči otevřené i v dobách, kdy v České zemi nevládla pravice, ale ČSSD.
Od roku 1994 jsem členem zastupitelstva města a doufám, že jsem pro spoluobčany Uherského Hradiště již něco odpracoval. Vždy jsem se snažil a snažím vycházet z principů dělby moci, respektuji odpovědnost koaličních zastupitelů i důležitou kontrolní funkci opozice. Stále věřím, že nejenom na komunální úrovni, ale i v celé zemi se probudí občanská společnost, její inteligence a kladně ovlivní cestu k demokratické společnosti, protože v naší české demokracii stále máme mnoho deficitů. A nechci hovořit o korupci, liknavosti orgánů činných v trestním řízení či nízké vymahatelnosti práva. Chci hovořit o tom, co i první prezident tehdejšího Československa T.G.Masaryk pokládat za nejdůležitější. A tom byla a stále je diskuse.
Vzpomínám si, když po ustavení současné koaliční vlády premiér P.Nečas, M.Kalousek či R.John, ale i další představitelé slibovali řešit návrhy důležitých reformních zákonů s opozicí. K tomu do dnešních dnů nedošlo. Tak jako nedošlo k vypořádání připomínek zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů v rámci vnějšího připomínkového řízení a tripartity. Namísto dialogu je čím dál více slyšet monolog jednotlivých vrcholných představitelů koalice. Kde je úcta k názorům druhých, kde jsou dřívější proklamované sliby o spolupráci na důchodové, zdravotní či daňové reformě. Proč se tvrdošíjně současná vláda snaží prosazovat antisociální návrhy zákonů, které zhorší životní úroveň 90% všech českých domácností? Proč se neustále odvolává na své Programové prohlášení, které stejně sama nedodržuje? A to nehovořím o vnitřních problémech uvnitř samotné vládní koalice a jednotlivých koaličních stran.
Poslední ukázkou arogance moci současné vlády je M.Kalouskem iniciované předběžné soudní opatření o zrušení stávky a způsob předání tohoto opatření odborářům. Mohu pochopit nesouhlas současné vlády se stávkou či navrhovanými postupy českých odborů. Ale sama vláda dělá, jakoby ona na této situaci nenesla žádnou vinu. Přitom její arogance moci je očividná. Vždyť téměř 80% občanů je proti navrhovaným reformám a dokonce 90% obyvatel České republiky chce, aby současná koaliční vláda skončila. Podpora chystané stávce je sice nižší, protože reálně uvažující lidé si uvědomují vysoké finanční ztráty a problémy stávky.
To, co však nemohu pochopit je opětovné strašení lidí ze strany vládní koalice, rozdmýchávání nálad proti stávkujícím ze strany premiéra a ministrů současné vlády a dokonce zastrašováním zásahem policistů proti stávkujícím. Opravdová demokracie v podání současné vládní koalice.
Jsem členem PS PČR od roku 2002 a mohu již porovnávat. Vstupoval jsem do poslanecké sněmovny s cílem zlepšit demokratičnost státních institucí a zvýšit kvalitu demokracie v naší krásné zemi. Po letech musím přiznat, že bude potřeba ještě hodně času a zejména trpělivosti občanů, abychom i v praktické demokracii dohnali západní evropské země. Zároveň však musím dodat, že ne na všem nesou vinu samotní politici či jednotlivé politické strany. Pokud například občané uvěřili novým politickým stranám a dali jim svůj hlas, mají také svoji osobní spoluodpovědnost za stav zejména morální devastace české demokratické společnosti. Stačí si připomenout snahu o odstranění politických dinosaurů a boji proti korupci. Nyní se ukazuje, že nová politická reprezentace není vůbec lepší než ta stará, že noví poslanci nerespektují názory druhých a že arogance moci se stala doménou i současné koalice. Takže co zbývá, kromě trpělivosti?
Aktivní přístup občanů, občanských sdružení, odborů i profesních organizací vymáhat předvolební sliby a osobní odpovědnost jednotlivých politiků. Větší občanskou angažovanost při řešení problémů naší společnosti a to na všech úrovních.
Neméně podstatná je i aktivita členů politických stran, zvýšení odpovědnosti a konkurence uvnitř a zejména zkvalitnění diskuse nad problémy dneška. To je cesta, kterou je nutno se vydat. To je směr, který by měl zkvalitnit demokratické procesy a demokracii jako takovou.
