2. října 2012
Jsem přesvědčena, že ano. Jedním z mnoha úsporných opatření, která mají ušetřit státní kase miliardy, je sloučení dávek na bydlení do příspěvku v hmotné nouzi. Tento krok je zdůvodňován snahou omezit zneužívání dávky a měl by učinit konec horentním ziskům majitelů ubytoven pro sociálně slabé. Potud ano. Je ale třeba říci také to, že opět dopadne na sociálně nejslabší skupiny. Právě na jejich úkor ušetří stát 1,4 mld. korun, podnikavci s chudobou si najdou jinou cestu.
Nová dávka bude vycházet z posouzení nákladů, zastropování, které bude záviset na velikosti obce, druhu bydlení, ale i sociálních a majetkových poměrů. Posuzovat se bude i schopnost si přivydělat. Pro přiznání dávky bude muset žadatel vydat na bydlení polovinu svého příjmu, zatímco dosud to byla třetina. Logicky tak klesne počet příjemců, kterých je momentálně zhruba 149 000, na ministerstvem odhadovaných 65 až 75 000. A kteří to budou? Logicky důchodci, zvláště osamocení a matky samoživitelky.
MPSV tak opět s vaničkou vylilo i dítě. V sociální oblasti vážou kroky jeden na druhý a je třeba uvědomovat si dopady v celém systému. Možná bychom mohli další krok MPSV považovat za cosi nedomyšleného. Jsem přesvědčena, že tomu tak není. Reforma úřadů práce na pouhá výplatní místa, konec provázanosti dávkového systému se sociální prací v obcích, Skarta, která zkomplikuje život řadě lidí, nechuť zabývat se definicí a podporou sociálního bydlení, snížená valorizace důchodů, to jsou kroky, jasně definující směr k těm, kteří mají zaplatit rozpočtové problémy státu. Bezbranné ovečky, které je třeba stříhat.
