11. listopadu 2010
Desatero nové generace. Právě pod tímto názvem předložil Michal Hašek poslednímu zasedání ÚVV (6.10. 2010) třístránkový text programového charakteru. Již jen proto, že jej připodepsala dvacítka vysokých funkcionářů od hejtmanů až po místopředsedy Škromacha a Urbana, je namístě se nad tím zamyslet. Především se obávám, že autor měl příliš vzletné pero a naservíroval nám příliš mnoho velkoústých frází a ponaučení: "Svoboda, Solidarita, Spravedlnost", ale i "Zodpovědnost a Věrohodnost, Respekt" a to vše s velkými písmeny. To jsou jakoby posvátná východiska nové cesty. Dokonce s vysvětlivkami, že jde o Zodpovědnost za Českou republiku a každého jednoho jejího občana, Respekt k soupeřům i k různosti názorů atp.
Řekl bych však, že není příliš nápadité 150 let po Masarykově výuce demokracie ("toť diskuse") objevovat nutnost respektu k jiným názorům, anebo ta Zodpovědnost za každého občana připomíná staré refrény "Co práce dá těch 15 milionů uživit, ošatit, ubytovat", ač v současné demokracii každý občan především odpovídá sám za sebe (náš princip solidarity je přitom průvodcem). A těch vzletných slov jakože strana "musí vstát na novém etickém kodexu" (správně přeloženo "morálně morálním Kodexu"), nebo že "strana musí formulovat mezilidskou sounáležitost" a dalších je tam celá houšť. Nic proti tomu, jsou to však jen slova, objevování objeveného, oprašování principů křesťanského Desatera, vznosných tezí Masarykových o Mirkovi Dušínovi ani nemluvě. Naštěstí to má daleko do Jakobínů, kteří to dovedli až do přepracování kalendáře a nahrazení slávy Boží svátkem vyšší bytosti a o těch radikálnějších druzích Majakovského, kteří hlásali, "že nutno vyměnit pražce, protože revoluční vlaky nemohou jezdit po buržoazních kolejích" ani nemluvě. Mohl bych ještě uvádět diskuse a zanícené Guevarovy názory o prioritě morálních stimulů či vzepjaté celonoční diskuse parlamentních noviců z Občanského Fóra.
Zřejmě při všech přelomových snahách je takovýto vzepjatý patos - étos už jakýmsi průvodním stereotypem, ale po všech zkušenostech mě spíše skličuje. Vždyť je zřejmé jak naléhavé otázky musí ČSSD řešit. Její Stínová vláda nefunguje, např. zatímco nový ministr naše školství svými improvizovanými šoky chaotizuje, stínová ministryně mlčí, při parlamentních debatách naši zástupci vládní návrhy prostě odmítají, aniž by předkládali alternativy. Nefunguje ani Masarykova akademie, komise téměř nepracují, diskusní kluby a rektorské sbory neexistují, vnitrostranická demokracie více než pokulhává a takových konkrétních vážných problémů k řešení je alespoň tucet. Místo prapodivné modernizace strana teď a naléhavě potřebuje demokratizaci, intelektualizaci a všestrannou aktivizaci. S vnitřními změnami se musí měnit i její politika.
Zde Desatero některé zajímavé myšlenky navozuje, zejména nutnost boje se zadlužením. Obávám se však, že s tvrzením, jak sociální stát patří minulosti, zbytečně vytváří dilema "buď sociální stát, nebo dluh". Zajisté je nutno přijít s novou koncepcí šetrnosti na každém kroku, novými důkazy možné racionalizace zdravotnictví, školství atd., ale také konkrétního útoku na korupci, která nás ochuzuje až o 150 miliard Kč ročně. Je tedy o čem diskutovat i programově formulovat a Desatero může být zajímavým prvkem této diskuse.
