13. května 2011
Diskuze o budoucí podobě společné zemědělské politiky Evropské unie nabírají na obrátkách. Zemědělská veřejnost v České republice vcelku s povděkem komentuje snahy současného vedení Ministerstva zemědělství o širokou diskuzi a nalezení jednotné vyjednávací české pozice, kterou bude Česká republika na různých jednáních a fórech prosazovat.
Hledají se spojenci s obdobnými zájmy a aktivita Ministerstva zemědělství je v tomto směru skutečně chvályhodná. Zdá se, že zcela výjimečně existuje shoda i mezi koalicí a opozicí a na budoucí vývoj je nazíráno s mírným optimismem. Je skutečností, že existence jasné a konsensuální pozice je předpokladem pro efektivní snahy o její prosazování i na úrovni EU, Evropský parlament nevyjímaje.
Potud vypadá situace téměř idylicky. Je však otázkou, nakolik mají čeští zemědělci všechna tato vyjádření brát vážně, pokud ministr zemědělství hovoří o české prioritě zachování výše rozpočtu společné zemědělské politiky a premiér s ministrem financí usilují o jeho snížení, což má samozřejmě pro vyjednávání a jeho konečný výsledek zásadní dopad. Možná by bylo dobré říci českým zemědělcům na rovinu, jak to s českými prioritami vlastně je.
