17. května 2011
Diskuze o budoucí podobě společné zemědělské politiky Evropské unie nabírají na obrátkách. Zemědělská veřejnost v České republice přijímá poměrně s povděkem proklamované snahy současného vedení Ministerstva zemědělství o širokou diskuzi vedoucí k nalezení jednotné pozice, kterou bude Česká republika na různých jednáních a fórech prosazovat.
Hledají se spojenci s obdobnými zájmy a aktivita ministerstva zemědělství se v tomto směru zdá být skutečně chvályhodná. Vypadá to, že zcela výjimečně existuje shoda i mezi koalicí a opozicí a na budoucí vývoj je nazíráno s mírným optimismem. Je skutečností, že existence jasné a konsensuální pozice je předpokladem pro efektivní snahy o její prosazování i na úrovni EU, Evropský parlament nevyjímaje.
Potud vypadá situace téměř idylicky. Je však otázkou, nakolik mají čeští zemědělci všechna tato vyjádření brát vážně. Pokud ministr zemědělství hovoří o české prioritě zachování výše rozpočtu společné zemědělské politiky, avšak premiér s ministrem financí naopak usilují o jeho snížení, má to samozřejmě na samotné vyjednávání a zejména jeho konečný výsledek zásadní dopad. Bylo dobré říci českým zemědělcům na rovinu, jak to s českými prioritami vlastně je.
