28. února 2013
Začíná další ze zasedání Evropské rady, na kterém se budou lídři členských států EU opět snažit naleznout dohodu o podobě unijního rozpočtu pro příštích sedm let, o tzv. víceletém finančním rámci. Spory se vedou jak o celkovou výši rozpočtu, tak o strukturu rozdělení peněz mezi jednotlivé kapitoly.
Výhrady má i Evropský parlament, který bude o podobě rozpočtu spolurozhodovat. Během jednání v uplynulých měsících se vytvořily skupiny zemí, které jednoznačně definovaly své zájmy. Byli to tzv. přátelé koheze, tzv. skupina pro lepší utrácení a spíše neoficiálně se mluvilo o skupině pro silnou zemědělskou politiku. Postoj České republiky byl zcela jasný. Být zadobře se všemi a tím získat jejich podporu pro vlastní zájmy. Když se ukázalo, že postoj chytré horákyně nikam nevede a Česká republika je ve vyjednávání spíše v pozici toho, komu nevěří ani jedna ani druhá skupina, začali jsme se hlásit ke státům podporujícím silnou kohezní politiku. Premiér Petr Nečas před zasedáním Evropské rady prohlásil, že evropský rozpočet má být nástrojem solidarity s méně vyspělými, ale nemá být nástrojem k solidaritě s těmi méně odpovědnými. Nejsem si zcela jista, kam řadí ČR. Ale až budeme bilancovat nový rozpočet, možná pro srovnání úspěšnosti vyjednávací taktiky české vlády porovnejme, jak si vedly okolní kohezní státy a jak si vedla Česká republika před sedmi lety. To, že nyní Petr Nečas hrozí vetem rozpočtu, je vlastně jen přiznání stavu.
