Doprava potřebuje stabilitu, nikoli politikaření

Nikoli politika samotná, ale politikaření, zákulisní čachry a prapodivné mocenské boje o ministerské funkce jsou tím, co nejvíce škodí české společnosti. Dokladem toho je situace na ministerstvu dopravy.

Nevede se věcná debata o další výstavbě dálniční a silniční sítě, o neutěšeném stavu na železnici či o způsobech získání potřebných financí na investice. Bohužel, jediné o čem se mluví, je zda „Šmerda poslouchá nebo neposlouchá Bártu“, kdo si kam přivede jakého náměstka a zda jsou normální statisícové platy a milionové odstupné pro zaměstnance státních podniků. A to je špatně.

Ministerstvo dopravy by ze své podstaty mělo být jedno z nejméně zpolitizovaných ministerstev. Silniční a železniční síť je věcí nejen státu, ale i krajů, měst a obcí. Ať v krajích působí hejtmani za sociální demokracii a na ministerstvu úřaduje kdokoliv z pravicových vládních stran, základní cíle, jako jsou rozvoj, oprava a údržba silniční a železniční sítě bychom měli mít všichni stejné.

Přesto se ministerstvo dopravy stalo tím hlavním místem sváru a politických třenic uvnitř vládní koalice. Musím se ptát proč? Z logiky věci mě nemůže vycházet nic jiného, než jde o tučné kšefty pro spřátelené firmy a dobře placené posty pro kamarády. Vždyť jaký jiný argument mají Věci veřejné při své snaze odvolat současného ministra po dvou měsících jeho působení? Vytkly mu něco věcného? Nikoli, prý jen chtějí stranického ministra.

Upřímně, nezáleží mi na tom, jak moc neschopně a rozhádaně působí Nečasova vláda, kterou považuji od začátku za špatnou a každým dalším dnem mě o své neschopnosti přesvědčuje čím dál více. Jako politik z opoziční strany bych z toho možná mohl mít i škodolibou radost, ale tu opravdu nemám. Jako hejtmana jednoho z krajů a občana této země mě zajímá, zda silnice, železnice a celý dopravní systém bude sloužit svému účelu. Nechci, abychom jezdili po silnicích, kde je více děr než na golfovém hřišti a na železnici, která se stává nebezpečnou sama sobě a svým cestujícím. To si nikdo rozumný přát nemůže.

To nejhorší, co nám vládní hádky a čachry mohou přinést, je rozložené a nestabilní ministerstvo dopravy, které přitom má zajišťovat a rozvíjet jednu ze základních funkcí státu. Je jasné, že dokud toto ministerstvo nepřestane být klackem, kterým se vládní strany tlučou hlavách, o rozvoji dopravního systému v ČR si můžeme nechat jen zdát.