17. dubna 2011
Když nám 7.4.2011 ministr obrany A.Vondra se svými spolupracovníky představil konečný návrh Bílé knihy o obraně, mnohým poslancům či senátorům zatrnulo. Zejména proto, že hlavním zjištěním je nemožnost dosáhnout politicko-vojenské ambice, deklarované v Reformě Armády ČR z roku 2002 či stále platné Transformace resortu MO z roku 2007.
Zároveň byl vyčíslen vnitřní dluh resortu ve výši dvou ročních rozpočtů kapitoly 307 a předpokládaná kumulace nutných investic v AČR v letech 2015 a 2020.
Přiznám se, že mě tato zjištění nepřekvapila. Za prvé proto, že jsem každoročně a to opakovaně upozorňoval na neplnění základních cílů transformace naší armády, zejména co se týká jejich operačních schopností, početního stavu a hodnostní či věkové struktury. Za druhé proto, že neexistoval realistický a splnitelný střednědobý plán rozvoje resortu a měřitelná efektivita vynakládaných peněz daňových poplatníků. O transparentnosti nákupu vojenské techniky raději ani nemluvě.
Na rozdíl od zpracovatelů Bílé knihy se nedomnívám, že existují pouze dvě navrhované cesty. Buď bude opětovně každoročně klesat rozpočet MO, zrušíme či omezíme některé ze schopností naší armády a tím rezignujeme na dosažení cílových operačních schopností v roce 2018. Nebo minimálně udržíme současný rozpočet, rozložíme investice v čase, prodloužíme dobu pro dosažení cílového stavu a stabilizujeme vybrané schopnosti českého vojska.
Jakoby tvůrci zapomněli, že základním kamenem jakéhokoliv rozhodnutí musí být analýza hrozeb a rizik, která mohou ohrozit naši zemi a poté rozhodnutí, kterými schopnostmi bude disponovat armáda a která rizika ponese naše společnost, protože na některé schopnosti hold nemáme a nikdy mít nebudeme.
Musíme si uvědomit, že od roku 2002, kdy byla zahájena profesionalizace naší armády proteklo ministerstvem obrany půl bilionu korun. To nejsou malé peníze, ale ukazuje se, že neustálé změny z důvodu snížení rozpočtového rámce, přinášely další vícenáklady. Prodlužování dosažení cílových operačních schopností, zastavení rekrutací, neustálé organizační a dislokační změny způsobily nestabilitu v resortu a zbytečné ztráty. A to jak na majetku a financích, tak zejména na tom nejdůležitějším co armáda má, a to jsou profesionální vojáci a odborně zdatní občanští zaměstnanci.
Již při zahájení tvorby Bílé knihy o obraně jsem upozorňoval na skutečnost, že BK bude další reformou reformy. Rozumím panu ministrovi, že je nutno jasné politické rozhodnutí o další budoucnosti české armády. Na druhou stranu jsem přesvědčen, a to přesto, že jsem si vědom obrovských problémů v resortu, že i se současnou výší rozpočtu je možno rozumě hospodařit. Je však nutno nastavit měřitelná a efektivní kriteria pro měření schopností a rozvoje AČR, je nutno změnit akviziční proces na základě dlouhodobého plánování na 5 let a hlavně nezapomínat, že rozvoj schopností naší armády je prvotní zejména pro obranu území České republiky, o čemž hovoří Čl.3 Washingtonské smlouvy, který naši republiku tímto zavazuje. Opravdu se nelze slepě spoléhat pouze na Čl.5 stejné smlouvy a stát se případným černým pasažérem v očích našich koaličních partnerů. A to nejen z NATO, ale i z Evropské unie.
