6. dubna 2011
Nedávné události v Japonsku opět ukázaly, jak je současný globální svět úzce propojený a zranitelný. Katastrofa, která před několika týdny postihla japonskou jadernou elektrárnu Fukušima, se nás totiž velice blízce dotýká.
Začínají si to uvědomovat i čeští politici, občanští aktivisté a novináři – a to zvláště poté, co německá kancléřka Angela Merkelová ohlásila nutnost revidovat německou energetickou koncepci, která by mohla znamenat ústup od energie z jádra.
V českých médiích se sváří dva názory. Optimisté říkají, že se vlastně nic tak „mimořádného“ nestalo. Japonské elektrárny přežily ničivé zemětřesení a následnou vlnu tsunami, kvalitní bezpečnostní systém u většiny pobřežních elektráren a bloků perfektně zafungoval, a v tom jediném případě, kdy selhal (elektrárna Fukušima I, která byla spuštěna mezi lety 1971 až 1979), zakročili záchranáři a díky své odvaze a schopnostem zabránili nejhoršímu. Zdá se, že nebyl nikde poškozen kontejnment a následky pro Japonce nebudou o moc horší, než byly pro Čechy a Slováky následky havárie v Jaslovských Bohunicích v únoru 1977. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Vidíte – a přitom ji Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) řádí k těm nejzávažnějším, které se dosud v celosvětovém měřítku udály.
Především však optimisté v čele s ředitelkou SÚJB Danou Drábovou zdůrazňují, že se bez jaderné energetiky neobejdeme již nyní. A co teprve v budoucnu.
Mnozí však tak optimisticky nevidí ani japonskou havárii, ani budoucnost jaderné energetiky. Upozorňují zejména na to, že technici a záchranáři ve Fukušimě jsou pravděpodobně odsouzeni k jisté smrti. Varují, že radioaktivní mrak, který dorazil nad Evropu, se bez následků neobejde.
Říkají, že katastrofa tohoto rozsahu není vyloučena ani u nás. Jistě, zemětřesení nám (nejspíše) nehrozí, ale co třeba lidské selhání jako v Černobylu? Nebo teroristický útok…
Přiznám se, že jsem až do událostí ve Fukušimě s těmito názory spíše polemizoval. Katastrofa v Japonsku však ukázala, že jim musíme pečlivě naslouchat a zabývat se jimi. Rozhodně je nelze bagatelizovat a mávnout nad nimi rukou.
Musíme si uvědomit, že před námi leží velký úkol v podobě projednání a vyřešení státní energetické koncepce, podle které se bude naše energetika rozvíjet příštích třicet let. Byl bych proto velmi rád, abychom co nejdříve znali odpovědi na otázky, které před nás položily události ve Fukušimě. A také na otázky, které zůstávají nezodpovězeny dlouhá desetiletí – například „Kam s vyhořelým jaderným odpadem?“
Teprve pak jaderná energetika získá zpět důvěru veřejnosti.
