A. Šírová: To, co by si zaměstnavatel v Rakousku či Švédsku nedovolil, zkouší v České republice

20. srpna 2021

Ministryně Jana Maláčová se ocitla v posledních týdnech v zájmu médií a politické konkurence kvůli kontrolám inspektorátu práce. Bylo jí vyčítáno, že se jedná o volební kampaň, ODS psala o terorizaci podnikatelů atd. Podobné výtky, například vůči ministrovi dopravy, který jezdí kontrolovat výstavbu dálnic, nezaznívají. V principu jde o stejnou věc. Jsem ráda, že paní ministryně poskytla politickou podporu těmto kontrolám. Kontrola není žádná trestní výprava, jak si myslí politici ODS. Ráda bych se v tomto směru podělila o vlastní zkušenosti.

Již několik let není v Hlinsku významným zaměstnavatelem ETA Hlinsko. Finanční skupina před lety rozprodala firmu po několika částech. Občané města a okolí na tuto transakci doplatili zejména tím, že noví majitelé, zahraniční firmy, pracovní sílu jen ždímají a nerespektují práva zaměstnanců. To, jak ostudně nízké mzdy v Hlinsku jsou, je dohledatelné ve veřejných zdrojích.

Český stát musí umět ochránit české občany před podnikáním na úkor zahraničního kapitálu. Je to velmi obtížné, zejména proto, že peníze vládnou. Za peníze českých daňových poplatníků vystuduje právník, založí si právnickou kancelář a za odměnu radí nadnárodnímu koncernu, jak lze obcházet český zákoník práce a upírat práva zaměstnancům. Za peníze radí, jak obírat zaměstnance o benefity a když to nestačí, tak vymýšlí, jak je vyhodit z práce dohodou. Jednoduše za peníze mocných udělá vše, co si klient přeje, a spoléhá se na to, že řadový občan nemá peníze a sílu, aby se bránil.

Chraňte si svůj podpis

Zejména v době, kdy v automobilovém průmyslu hrozí odstávky, protože nejsou čipy, ocitá se zaměstnanec v ohrožení před nečestným chováním zaměstnavatele. Opravdu odporné chování zaměstnavatele shledávám v tom, když nemá odbyt a má platit překážku v práci na straně zaměstnavatele, tak osloví své zaměstnance a ,,pláče“, jak je na tom zle a jak je zaměstnavatel vlastně hodný a že chce zaměstnávat lidi a aby to mohl udělat, tak potřebuje, aby si zaměstnanec požádal o neplacené volno. Důvodem je ale překážka v práci na straně zaměstnavatele. Je to opravdu příšerné, ale děje se to. A zaměstnanec se bojí ztráty místa a často také zaměstnavateli uvěří, že mu nejde jen o zisk, ale o zaměstnance. Těmto praktikám musíme zabránit.

A proč to zaměstnavatel dělá, když MPSV prosadilo Kurzarbeit a Antivirus a podobné balíčky na podporu pracovních míst? Protože si přestěhoval sídlo do daňového ráje, čímž nesplňuje podmínky. Zaměstnanec je velmi zranitelný a český stát musí mít nástroje k tomu, aby si své občany ochránil.

Kolektivní smlouva není samozřejmostí

Český právník radí za peníze zahraničnímu kapitálu, jak protahovat kolektivní vyjednávání a neuzavřít kolektivní smlouvu. Zaměstnavatel si vytvoří cestu pro vydání mzdového předpisu. Ten však vydá i přes zásadní nesouhlas zaměstnanců, protože benefity jsou v něm nastaveny způsobem, že kritéria pro vyplácení až 20 % mzdy jsou nesplnitelná. Při částce 17 tisíc korun je znát, zda dostanete, nebo nedostanete 3 tisíce korun benefit.

Zdraví do práce, zdraví z práce

I přes odpor zaměstnanců zaměstnavatel rozdává namísto ochranných nápojů chemické sáčky Ty však zaměstnanci za ochranný nápoj v horkých dnech nemohou považovat. Zaměstnavatel vůbec nemonitoruje teplotu na pracovním místě zaměstnance, a to ani v tropických letních dnech.

Zaměstnavatel poskytuje peněžní plnění na čištění pracovních oděvů i přes skutečnost, že se ve firmě používají chemické látky (!). Zaměstnanci pracovní oblečení nosí domů, perou je ve svých pračkách i bez toho, aniž by věděli, zda se dodržuje zákon o odpadech.

V pracovním procesu se používá lepidlo s izokyanáty, byla přiznána nemoc z povolání, zaměstnavatel žádná technická opatření neprovedl a tvrdí, že naměřené hodnoty jsou menší než přípustné. Od plicního lékaře mají zaměstnanci informaci, že samotná přítomnost této látky je pro některé jedince velice nebezpečná.

Když se nadřízený chová jako nadřazený

Již před dvěma lety byl požádán švédský premiér o to, aby nadnárodní skupina NIBE Švédsko dodržovala práva zaměstnanců v ČR. Žádost vyslyšena nebyla.

Pan ředitel řekne, že by rád zaměstnancům zvedl tarify, ale až bude jeho návrh kolektivní smlouvy podepsaný. Jenže jeho návrh není pro zaměstnance spravedlivý a přijatelný. Řeší to způsobem, že sám určuje a vyplácí ,,nějakou“ pravidelnou odměnu, dle nejasných pravidel.

Převládá nejistota, dle čeho tedy mzdy zaměstnavatel platí. Ředitel řekne, že chce, aby šli zaměstnanci na noční, slíbím jim 3,5 tisíce korun. Jindy sdělí, že za práci přesčas poskytne 1,5 tisíce korun. Peníze obdrží jedna směna, druhá nikoliv.
Příklad poslední. Za kouření dostali zaměstnanci trest 200 korun, navíc jim nebyla vyplacena věrnostní odměna 1 tisíc korun. Zaměstnavatel totiž vydal ,,tajně“ pokyn mistrům, a to sazebník za odebrání osobního ohodnocení, například za kouření nebo návštěvu u lékaře.

Jsem ráda, že sociální demokracie má v programu mj. i „posílení kontrolní pravomoci Státního úřadu inspekce práce“. Dodržování zákoníku práce je nesmírně důležité. Medializaci kontrol inspektorátu práce považuji za velice důležitou. Na tyto problémy musíme upozorňovat a řešit je. Koneckonců hájit práva zaměstnanců je mým životním posláním. Proto jsem přijala nabídku kandidovat jako lídryně v Pardubickém kraji do Poslanecké sněmovny. Za sociální demokracii, která má a měla vždy blízko k pracujícím lidem.

Blogy