Zákon o významné tržní síle s odvoláním na sliby učiněné na minulém veletrhu a výhled co s tímto zákonem budeme podnikat v budoucnu

Dámy a pánové, když jsem zde stál před Vámi naposledy, něco jsem našim zemědělcům a potravinářům slíbil. Slíbil jsem přijetí zákonné úpravy, která bude regulovat bezbřehé počínání velkoobchodních řetězců na našem trhu – zákon o významné tržní síle. Jsem rád, že tento zákon byl ve spolupráci s Potravinářskou a Agrární komorou ČR vypracován a parlamentem schválen. Jsem si vědom toho, že se nejedná o úplně bezproblémovou právní normu, že bude třeba ji ve spolupráci s odbornou veřejností upravovat a vylepšovat. Ale jde o první reálný pokus začít regulovat a omezovat některé problematické a sporné praktiky v obchodním styku a z tohoto pohledu se jedná o důležitou a průlomovou normu.

První krok byl sice učiněn, ale teď před námi stojí úkol toto první dobyté předpolí rozšířit, upevnit a dále rozvíjet. A já se k tomuto úkolu znovu hlásím a slibuji, že až se zde zase spolu sejdeme, bude tento zákon běžně užívanou normou v boji s nekalými praktikami a bude institucionálně promítnut do činnosti příslušných kontrolních orgánů, protože respekt k němu si vynutíme pouze důslednou a kvalifikovanou kontrolou jeho dodržování a postihováním jeho porušování. To, na co se  zaměříme  při těchto kontrolách především, bude, vedle hygieny prodeje a zdravotní nezávadnosti – to bereme jako standardní požadavek, nediskriminační přístup k českým zpracovatelům a zemědělcům a dodržování zákoníku práce ze strany velkoobchodních řetězců. Nebudeme na nich chtít nic nestandardního, pouze budeme požadovat, aby i v České republice dodržovali stejné postupy a metody, které běžně dodržují ve svých vlastních zemích.

Vliv krize na stav v zemědělství a potravinářství, fatální propojení zemědělských prvovýrobců a potravinářů – zemědělská politika jako komplexní politika

Naše zemědělství a potravinářství prochází v současné době hlubokou krizí. Krizí, která je důsledkem celosvětové situace, důsledkem nezodpovědnosti takzvaných investičních poradců, analytiků trhu a bankéřů, nezodpovědných obchodníků s iluzemi a nafukovačů investičních bublin. Jako u mnoha obdobných případů těchto krizí v minulosti jsou potrestáni ti, kteří ji nezavinili, ti kteří vytvářejí reálné výrobky a hodnoty a kterým v důsledku krize snížily příjmy nebo se v důsledku propadu příjmů omezil trh a k nimž, bohužel, směřuje podstatně méně potřebné veřejné pomoci než k těm, kteří jsou za vznik krize odpovědní. Zatímco na jedné straně zemědělci a potravináři omezují investice, šetří a bojují o svou budoucnost, prožívají hlubokou krizi, která je v sektoru výroby a zpracování mléka taková, že ohrožuje existenci tohoto odvětví, jehož význam je pro správnou zemědělskou praxi zásadní a nenahraditelný, na straně druhé, banky, které jsou odpovědné a spoluodpovědné za vznik této finanční krize, omezují pod heslem snižování svých rizik provozní a investiční úvěry, žádají další a další záruky a nesmyslné bussines plány, zvyšují úroky a poplatky. Škoda, že nebyly takto opatrné dříve, možná by dnes nemusely vytvářet vyšší rezervy na úkor svých klientů.

Kritika minulé vlády a jejího pasívního přístupu k zemědělské politice, promrhání předsednictví, nezahájení diskuse o reformě zemědělské politiky – návrat k dynamice, stabilizační opatření zejména v podpoře ekonomické a investiční

My jsme již prosadili a nadále budeme nekompromisně prosazovat přiměřenou míru podpory z veřejných zdrojů všude tam, kde to bude potřebné a efektivní. I my odmítáme podpory, které nemají smysl a jsou jen problematickým zvýšením zadlužení veřejných rozpočtů. Naopak budeme podporovat investiční rozvoj, zvyšování konkurenceschopnost, tržní expanzi, alternativní způsoby využití zemědělské produkce, rozvoj zemědělské energetiky, při kterém jsou zpracovávány jednak odpady a na druhé straně je efektivně využita přebytečná biomasa.

Chceme vytvořit takové podpůrné finanční nástroje, které umožní zvýšený přístup zemědělců a potravinářů k potřebným financím a to především přes využití programů PGRLF. Proto jsme prosadili i dorovnání zemědělských podpor ze státního rozpočtu ve výši 1,5 mld. korun, protože pevně věříme, že takto investované peníze se státnímu rozpočtu vrátí ve formě zvýšeného výkonu ekonomiky nebo třeba zachováním pracovních míst především na venkově, kde je zemědělství stále důležitým zaměstnavatelem.

Nebudeme opakovat a nepřipustíme návrat pasivního přístupu vlády ODS, která se zabývala pouze okrajovými problémy zemědělství a potravinářství a nebyla za tři roky schopna definovat jakoukoli smysluplnou zemědělskou politiku. Promrhala historickou příležitost zahájit v době českého předsednictví zásadní a kvalifikovanou diskusi o potřebné reformě společné zemědělské politiky Evropské unie. Takový pasivní a škodlivý přístup končí.

Postavení ČR v globalizovaném světě, kvalita potravin, dopravní vzdálenosti, hygienické a zdravotní předpisy a jejich vliv na konkurenceschopnost v rámci Evropy i celosvětové ekonomické soutěže – ochranná cla, používání náhražek, dovoz sociálního, ekologického a jiného dumpingu, potraviny a životní styl, výchova spotřebitele, Regionální potravina a Klasa

Já jsem přesvědčen o tom, že se nelze pasivně podřizovat globalizačním jevům a trpně jím přihlížet. Evropské zemědělství a potravinářství postupným dlouhodobým vývojem dospělo k existenci a prosazování jistých standardů a přístupů. Prosazujeme například správnou zemědělskou praxi, která v sobě zahrnuje mnoho ekologických, hygienických, ale i pracovně právních a sociálních standardů a norem. Prosazujeme důslednou kontrolu produkce potravinářských surovin a jejich zpracování, hygienické a zdravotní standardy.

Já souhlasím s tím, že v mnoha případech jsou tato nařízení složitá a i nepřehledná a možná i nadbytečná, ale to není důvod k jejich zrušení, to je maximálně důvodem k aktivnímu tlaku na jejich racionalizaci, vylepšování, přizpůsobení se novým vědeckým poznatkům, ale nikoli na jejich zrušení. Považujeme-li tedy tyto normy za užitečné a potřebné, pak si musíme připustit, že jejich dodržování něco stojí, že v důsledku těchto opatření je evropská produkce dražší a v tom případě si zaslouží přiměřenou tarifní a mimotarifní ochranu.

Nám nejde o to bránit dovozu zahraničních potravin a zemědělské produkce, která je vyprodukována v souladu s těmito pravidly, ale musíme být zásadně proti dovozu potravin a surovin, které tyto normy nesplňují. Není možné si pod heslem volné ekonomické soutěže v globálním měřítku dovážet hygienický, zdravotní, sociální nebo ekologický dumping, který následně ničí naše producenty a zemědělce - myšleno české i evropské -  a  který následně likviduje pracovní místa nejen v České republice, ale v celé Evropské unii.

Přece není možné, aby výsledkem globální ekonomické soutěže v potravinářství a zemědělství byly potraviny složené z laciných náhražek místo dostupných a bezvadných surovin ze zemědělské produkce. Přece není možné nadále trpně přihlížet k „ekonomickým“ trendům, které způsobují, že průměrná potravina ujede v Evropské unii 1500 km, než se dostane od producenta k zákazníkovi na stůl. Není možné, aby zákon o potravinách umožňoval potraviny znehodnocovat tím, že dovoluje původní suroviny suplovat chemickými a jinými náhražkami a donutit pak Společnou evropskou zemědělskou politiku řešit přednostně problémy s odbytem a regulací produkce. Takový postup nemá smysl.

My musíme začít s takovou politikou, která povede k výchově spotřebitele, k propagaci zdravých a kvalitních potravin především z domácí produkce. K tomu ostatně již dlouho slouží soutěž Regionální potravina a Klasa, která ve spolupráci Asociace krajů, Potravinářské komory ČR, Agrární komory ČR a MZe dlouhodobě propaguje kvalitní potraviny domácí produkce. Ale je třeba tuto propagaci zintenzívnit, naučit spotřebitele sahat do správných regálů, zabudovat problematiku těchto potravin i do moderních life-stylových aktivit a zdravého životního stylu.

Budoucnost společné evropské politiky a českého zemědělství a potravinářství, rovnoprávný přístup

Právě tuto problematiku vidím jako klíčovou především ve vztahu k českému potravinářskému průmyslu a zemědělství. Dlouhodobě jsem přesvědčen o tom, že české zemědělství a potravinářství jsou spojené nádoby, které neodmyslitelně patří k sobě a nelze je bez problémů od sebe oddělit. Proto jsem přesvědčen o tom, že problematika přiměřené ochrany trhu Evropské unie, rozumná regulace velkoobchodních řetězců a nadnárodních firem je v našem zájmu a budeme intenzívně tato témata prosazovat při jednání o reformě Společné zemědělské politiky.

Naším jednoznačným heslem bude ochrana evropského a potažmo českého zemědělství před nepříznivými dopady globalizace a především rovný nediskriminační přístup k jednotlivým členským státům uvnitř Evropské unie. Není možné nadále mlčky přihlížet k tomu, že zemědělství tzv. „starých“ členských států je podporováno podstatně více z unijních zdrojů, než je tomu u „nových“ členů a ani nebudeme přihlížet k tomu, že jsou na našem trhu diskriminovány domácí potraviny jenom proto, že majitel distribučního řetězce je z jiné země. To není nacionalismus, to je pouze trvání na nediskriminačním přístupu a případy, kdy byla upřednostněna produkce jenom díky zemi původu nikoli ceně nebo kvalitě jsou popsané a známé.

Dámy a pánové, ve svém vystoupení jsem upřímně  a na rovinu představil představu svoji a politické strany, kterou reprezentuji, kterou budeme prosazovat při našem případném volebním vítězství v květnových volbách. Využil jsem k tomu tohoto váženého odborného fóra, protože jsem přesvědčen, že máte právo tuto vizi a tento názor znát. Ujišťuji Vás, že Vaše připomínky nebo kritická oponentura je velmi vítána, jsem přesvědčen o tom, že řešení musí být výsledkem dialogu a tímto pravidlem jsem se vždy řídil a to i během dlouhodobé spolupráce s vašimi profesními organizacemi – Potravinářskou a Agrární komorou ČR.

Zahraniční a tuzemská zemědělská, potravinářská produkce. Regionální potravina. Propagace kvalitních tuzemských potravin.

V současném globalizovaném světě dochází v tržní síti ČR k neustálému nárůstu objemů prodejů potravin vyrobených mimo území ČR ze surovin, které byly vyprodukovány mimo území ČR. Tato skutečnost se velmi negativně promítá do již tak velmi složité situace Agrárně potravinářského komplexu ČR.

Výroba potravin a produkce surovin mimo území ČR je realizována často za jiných zooveterinárních a hygienických podmínek než u našich zemědělců a potravinářů.

Jako předseda Asociace krajů ČR a stínový ministr zemědělství jsem proto velmi přivítal iniciativu Potravinářské komory ČR a Agrární komory ČR, které stály u zrodu programu propagace tuzemských kvalitních regionálních potravin. Program podporující regionální potraviny navazuje na aktivity regionálních agrárních komor, které již dnes vyhlašují soutěž o nejlepší regionální potravinu.

Vznikla značka Regionální potravina a do programu podpory regionálních potravin jsou zapojeny kraje pod vedením ČSSD a Ministerstvo zemědělství.

Program podporující regionální potraviny má za cíl zvýšení spotřeby tuzemských kvalitních regionálních potravin na našem domácím trhu a tím se pozitivně promítne do zaměstnanosti v regionech, což je při současné míře nezaměstnanosti velmi důležité.

Je třeba si uvědomit, že vyprodukované suroviny a potraviny v ČR jsou pod velmi přísnou kontrolou kontrolních orgánů – Státní veterinární správy ČR a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která probíhá v celé výrobní vertikále.

Výroba potravin u nás je realizována v moderních provozech, které splňují náročná legislativní kritéria.

Naši zemědělci používají často nižší dávky hnojiv a méně ošetření chemickými přípravky za vegetaci, než je tomu obvyklé v jiných zemích. Schválené ochranné lhůty při použití některých chemických přípravků na ošetření rostlin jsou často delší než v jiných zemích.

Naše potraviny jsou čerstvější, odpadá doba transportu. Čerstvější regionální potraviny mívají proto zpravidla lepší chuť i cennější nutriční vlastnosti. Kratší přepravní vzdálenosti u tuzemských potravin představují menší zátěž pro životní prostředí. Čerstvější potraviny obsahují méně konzervačních látek.

Při koupi české potraviny nebo tuzemské zemědělské produkce si musím uvědomit, že podporuji českého zemědělce, českého potravináře. Tito podnikatelé zde platí daně a jsou často významnými zaměstnavateli našich lidí. Udržují zaměstnanost na venkově. Na zemědělství a potravinářství je navázáno mnoho dalších odvětví – od dodavatelů strojního zařízení, přes výrobce hnojiv.

Po případném vítězství ČSSD v nadcházejících parlamentních volbách budeme propagaci regionálních a nejen regionálních, ale všech kvalitních tuzemských potravin prostřednictvím vhodných nástrojů jako je například národní značka kvality KLASA podporovat a dále rozvíjet. Jako přirozené partnery při propagaci našich potravin vidím Potravinářskou komoru ČR a Agrární komoru ČR.

Michal Hašek
předseda Asociace krajů ČR