24. března 2014
Před 90 lety dotlouklo v Berlíně srdce tehdy 43letého Vojáka republiky Vlastimila Tusara. Jeden z největších českých a československých sociálních demokratů bývá nejčastěji spojován s Moravou, kde dozrál z nadějného funkcionáře do zralé politické osobnosti. Je to pravda potud, že světlo světa spatřil v Praze nedaleko Lidového domu v dnešní Zlatnické ulici.
Mezi svými generačními vrstevníky patřil tento obchodní příručí, dělník v širším sociálně demokratickém smyslu, k těm vzdělanějším: mimo absolutoria na nižším gymnáziu vystudoval i obchodní školu. Poměrně záhy zúročil svůj zřetelný řečnický i novinářský talent v odborovém hnutí, v němž začal pracovat ve svých 20 letech. V r. 1903 odchází na Moravu, aby tu působil jako redaktor Rovnosti (za jeho působení se změnila v deník). Rychle se dostává do popředí moravské zemské organizace a záhy proniká i za meze mantinelů sociálně demokratického hnutí. V r. 1905 se podílel na prosazení Moravského paktu, ojedinělého národnostního česko-německého smíru a posléze i na vytvoření Pokrokového bloku, koalice českých politických stran na moravském zemském sněmu, která de facto předejmula základní půdorys prvorepublikových vládních koalic.
Během první světové války vzestupná dráha tohoto poslance říšské rady vrcholí: stává se jednatelem Českého svazu a místopředsedou poslanecké sněmovny říšské rady. 27. října 1918 předjímá události, které vedly o den později k obnovení české a slovenské samostatnosti. Neformální šestý muž 28. října, organizující postupné dělení rakouského dědictví a přejímání působností z Vídně do Prahy také vytváří z českých zaměstnanců ústředních úřadů Předlitavska útvar, který se stává zárodkem budoucího úřadu československé vlády. Po návratu do vlasti se stává poslancem Národního shromáždění a od června 1919 prvním sociálně demokratickým premiérem své země.
Během vrcholící vnitrostranické krize patří spolu s Bechyněm k těm, kdo ho hájí demokracii a za cenu rozlomu hnutí zastavuje na podzim 1920 ve spolupráci TGM, Seligerem a Czechem první komunistický pokus o převzetí moci. Oslabení ČSSD se stává posílením československé demokracie a koncem Tusarova působení v praktické politice. Po dohodě s Masarykem odchází na klíčové diplomatické místo v Berlíně. Hájí tu důsledně, houževnatě a plodně věc demokratického rámce vztahů s výmarskou republikou v širším spojeneckém rámci versailleského systému.
Tusarovo zdraví nikdy nebylo z nejpevnějších. Nervové i fyzické vypětí, spojené s výkonem vyslanecké funkce, postupně podlamovalo jeho síly. 22. března 1924 se Tusarova životní cesta předčasně uzavírá. Česká a československá sociální demokracie v něm ztrácejí osobnost mezinárodního věhlasu. Osobnost, jejíž odkaz činorodého, invenčního, praktického levicového politika je stále živý a podnětný.
