27. ledna 2010
Dnes si připomínáme 65 let od osvobození největšího nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Němci jej během druhé světové války postavili nedaleko okupovaného polského města Osvětim.
Dnes si připomínáme 65 let od osvobození největšího nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Němci jej během druhé světové války postavili nedaleko okupovaného polského města Osvětim.
27. leden symbolizuje osvobození všech nacistických koncentračních táborů. Symbolizuje den, kdy se Spojenci a následně i celá světová veřejnost přesvědčili, že neuvěřitelné zprávy o hrůzách a utrpení lidí mučených v koncentračních táborech jsou pravdivé a skutečnost že je dokonce nezměrně horší, než si kdokoli dokázal vůbec představit. Že koncentrační tábory byly skutečným peklem na zemi.
27. leden je také důležitým dnem z hlediska dokumentarizace probíhajících dějinných událostí. Nebýt vojenských reportérů, kteří poprvé celému světu zprostředkovali svými záběry děsivou a nelidskou realitu nacistické likvidační mašinérie, měli by dnes všichni popírači holocaustu velmi snadnou práci. Ale záběry filmových kamer už nikdo nemůže popírat.
Před 65 lety se také objevila myšlenka vytvořit efektivní mezinárodní instituci, která by zabránila tragédiím dalších světových konfliktů. Byly položeny základy pro vznik OSN. OSN byla odpovědí na masakry druhé světové války, tedy také odpovědí na holocaust. To vše vedlo k rozhodnutí, proč Valné shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo v listopadu 2005 datum 27. ledna dnem připomínky milionů převážně židovských obětí nacistického holocaustu během druhé světové války.
Náš Parlament již v roce 2003 vyhlásil 27. leden Dnem památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. V tento den si tak posedmé připomínáme nejen 6 milionů obětí holocaustu, ale i to, že mezi nimi bylo na 80 tisíc českých židů, našich spoluobčanů.
V terezínském muzeu je mezi mnoha jinými exponáty na stěně báseň od Františka Basse, zavražděného v jeho 14 letech. Když jsem si ji přečetl, vyvolala ve mně svými několika málo slovy připomínku hrůz oné doby:
Zahrada
Zahrádka malá, plná růží, voní
Cestička je úzká, chlapeček prochází se po ní
Chlapeček malý, hezoučký
Jak poupě rozkvétající
Až poupě rozkvete
Chlapeček už nebude
Tahle prostá, čistá slova jsou více nežli umělý patos. Není k nim třeba nic dodávat.
Nesmíme dovolit, aby lidstvo na holocaust zapomnělo…
Vážené přítelkyně, vážení přátelé,
v současném světě je antisemitismus na vzestupu a bohužel i v Evropě. Protižidovské projevy jsou stále troufalejší. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád svým popíráním holocaustu a organizováním pseudovědeckých sympózií na toto téma překračuje všechny meze slušnosti a civilizovaného chování. To, spolu s jaderným programem, který Írán nechce podrobit mezinárodnímu dohledu, představuje jedno z nejvážnějších ohrožení světové bezpečnosti. Tento politik není sám.
Současný svět nám tak dokazuje, jak je důležité připomínat holocaust. Holocaust jako metodu státní politiky. 6 milionů lidských bytostí bylo za děsivých okolností zavražděno za využití rozsáhlého byrokratického aparátu organizovaného nacistickou vládou a státními úřady a za použití moderních průmyslových prostředků. Milióny mužů, žen a dětí, lidí jako vy a já, byly bezcitně a promyšleně vražděny se státní podporou a ve jménu šílené rasové ideologie. Ve jménu pavědecké ideologie nadřazenosti jedné rasy nad druhou, nadřazenosti člověka nad člověkem. Koneckonců český národ měl nacistickými plánovači určen podobný osud jako Židé. Jenom v bleděmodrém a po skončení světové války, v rámci nacistického tzv. Nového pořádku v Evropě. Pokud by nebylo nacistické Německo ve 2. světové válce poraženo, došlo by v krátku také k likvidaci českého národa, počínaje jeho vypuzením ze střední Evropy.
Myslím, že zkušenost holocaustu nám napovídá, abychom nikdy nepodceňovali akce pravicových extrémistů v naší zemi v současnosti. Fyzické útoky na Romy, antisemitismus, zjevná ideová návaznost na nacionální socialismus, zapojení do internacionálních neonacistických sítí včetně financování českých extremistů z nich. Nic z toho nelze podcenit. Útoky na etnické, náboženské či politické a další společenské menšiny nelze tolerovat. Totalitní uvažování nebere appeasment jinak nežli slabost. Demokracie není slabost, musíme mít sílu a vůli demokratický pluralitní systém bránit. Pozice ČSSD je v tom zcela jasná a pevná.
Vážené přítelkyně, vážení přátelé, vzdejme společně minutou ticha poctu všem obětem holocaustu.