18. dubna 2014
Šéf sociálnědemokratické frakce v Evropském parlamentu Hannes Swoboda v rozhovoru pro Právo: Zdá se, jako by strany levého středu stále žily v časech, kdy si tlak východního bloku vynucoval jistou solidaritu práce a kapitálu. To je však už minulost. Mají nyní sociální demokracie vůbec ještě smysl?
Mohl bych říci, že levý střed má několik vlád v Evropě, včetně Česka. Nechci to ale tak zjednodušovat. Ano, věci se změnily. Čas, kdy sovětský blok tlačil práci a kapitál k jistým základním dohodám, skončil. Je třeba mnohem více přesvědčovacích aktivit stran levého středu, aby ujistily občany, že solidarita musí fungovat i nyní.
* Pokud ale srovnáme počet pravicových a levicových vlád v EU, nelze se zbavit dojmu, že sociální demokracie je tím outsiderem.
Když se podíváme na mé domovské Rakousko, ale i na Německo a některé další, je zcela zjevné, že stále funguje spolupráce pravice a levice na základech sociálního státu, sociální soudržnosti, aktivní role odborů. Nedostatečně jsme však vysvětlili, jak důležitý je levý střed pro růst, zaměstnanost a proti rostoucí propasti v příjmech chudých a bohatých. Sociálnědemokratické století neskončilo. Je mnohem nezbytnější bojovat o tyto hodnoty, pracovat pro ně. Můžeme ukázat, že sociální demokracie je stále životaschopná, že není na straně prohrávající, nýbrž vítězící.
* Po druhé světové válce si sociálnědemokratické koncepty vypůjčovaly a uskutečňovaly i pravicové strany. Teď je to ale naopak.
Předně – kancléřka Merkelová stále používá středolevé slogany a témata včetně minimální mzdy. Za druhé, to je důvod, proč se socialisté v parlamentu zabývají tzv. progresivní ekonomikou a jsou na cestě k modernizaci ekonomického, politického a intelektuálního přístupu, aby opět získali vliv na veřejnou diskusi. Nechci popírat, co jste řekl, ale myslím, že věci se již změnily a mění se dál.
* Jenže i společnost se velmi změnila.
Pokud máte velký průmysl a organizované odbory, je to jiná situace, než když máte hodně malých a středních podniků, řadu začínajících podniků atd. Už to není kolektivní společnost v tom smyslu, jako dřív. V tomto ohledu jsou nutné změny. Jsme na dobré cestě ke spojení určitých kolektivních prvků, jako jsou investice k tvorbě pracovních míst a na druhé straně poznání, že musíme jednotlivým občanům poskytnout podporu, pokud chtějí založit novou firmu. Je to nové prostředí a musíme mu přizpůsobit svůj program a svá opatření.
* Nebudou však v dohledné době přitažlivější a účinnější spíše ideje krajní pravice než ty vaše – a to už nyní, v blížících se evropských volbách?
Výraz „ideje“ je v tomto případě přehnaný. Nemyslím si, že je u nich moc idejí. Jsou tam spíše hesla, zejména v oblasti nacionalismu a xenofobie. Myslím, že můžeme vyhrát, pokud dokážeme ukázat, že ta hesla nic neřeší. Tyhle strany rostou jen v opozici. Neměli bychom si ale myslet, že krajní pravice stejně prohraje. Musíme jasně ukázat, že koncept nacionalismu již vedl ke katastrofě, k válce před sto lety a znovu v roce 1939. Pokud jde o obranu zájmů občanů proti čínské a jiné konkurenci, nacionalismus nefunguje.
* A co je tedy reálnou alternativou nacionalismu a jeho heslům?
Především vytváření pracovních míst. Pokud je lidé nemají, nechají se svést krajní pravicí. Je také třeba omezit propast v příjmech. A ve spojení s tím je třetím prvkem sociální spravedlnost.
* Jenže řeči o vytváření pracovních míst se vedou pořád dokola. V čem chcete být noví?
Po tomhle světě se pohybuje spousta peněz. Jdou na finanční trhy, do daňových rájů. Musíme je vrátit do výrobního sektoru, což je problém i pro Českou republiku, která má stále silnou průmyslovou základnu. Vzhledem k rostoucím rozdílům v příjmech musí být zdanění mnohem férovější. Veřejné služby od vzdělání po zdravotnictví se nesmí jen liberalizovat a privatizovat, aby k nim měly i nadále přístup také skupiny s nízkými příjmy. Nutný je také efektivní boj proti daňovým únikům. A je třeba čistá, nekorupční politika.
* Když se podívám na vaše požadavky, mám pocit, že více než levicové vlády udělala například pravicová vláda v Maďarsku, kterou německý Die Welt nedávno označil za příklad „demokratické diktatury“.
Pokud je demokracie příliš slabá, aby řešila některé složité otázky, je to její problém. Ale měkká diktatura není řešení. Podívejme se na lidi, kteří byli vyhozeni ze svých bytů, protože nemohli platit úvěr, jako ve Španělsku. Nikdy jsem nepochopil, proč tam vláda odpočátku neřekla: tohle nedovolíme. Myslím, že demokratickými nástroji, tedy zákony, lze občany bránit.
* Vraťme se ale k Maďarsku.
Pokud jde třeba o úvěry v cizích měnách, což je velká věc v Maďarsku a nejen tam, mám jisté pochopení pro opatření tamní vlády. Měli to možná udělat více v duchu spolupráce s bankami, protože krátkodobě pomůže, když řeknete, že nebudete platit, ale dlouhodobě potřebujete spolupráci bank. Je třeba dělat více na obranu občanů. Demokracie musí být silnější. Neměly by padat na kolena před bankami a nadnárodními společnostmi, pokud vidí, že tyto firmy porušují základní práva lidí, když je vyhazují z jejich příbytků.
* V evropské politice se stále více prosazují extrémně bohatí lidé. Není tato oligarchizace evropské politiky novým nebezpečím pro demokracii?
Oligarchizace řady evropských států má velmi nebezpečné efekty. Pokud neuděláte včas něco proti příliš velké akumulaci bohatství, pak to spolu s nedůvěrou občanů vůči tradiční politice a politikům může mít zničující účinky. Je důležité udělat ve správný čas něco účinného. Ne ale něco, co omezuje tvořivost a překáží zaměstnavatelům rozvíjet své podnikání. Akumulace bohatství zejména ve spojení s médii přináší tuto oligarchizaci. Jakmile se ustaví, je těžké se jí zbavit. Přinejmenším země, které ještě nezakusily tento jev, by měly být velmi opatrné.
* Co je tedy řešením levice v této oblasti?
Je třeba bojovat za daňový systém, který se vrací k daním z bohatství, z majetku v tom smyslu, aby se dosáhlo průlomu do absolutně enormní akumulace bohatství. Například v mé zemi, kde byla daň z bohatství více méně v klatbě, se k ní opět vracíme. Je třeba také daň z finančních transakcí. Musíme chápat, že neexistuje jeden nástroj na všechno. Je třeba mít velmi různé a diferencované nástroje k zadržení aktivit, jež by ohrozily ekonomiku a v konečném důsledku i politický systém.
Zdroj: Právo, 18.4.2014
