Autogramiáda knihy "150 otázek pro Jiřího Paroubka"

Luboš X. Veselý vedl s Jiřím Paroubkem v uplynulých šesti letech v rádiu celkem devět rozhovorů. "S Jiřím Paroubkem se dělá rozhovor dobře. Obecně to platí u všech, kteří mají o čem vyprávět." píše autor v úvodu knihy a dodává "Hlavním důvodem, proč jsem přijal nabídku vést s předsedou ČSSD rozhovor pro knížku, je ten, že ho považuji za chlapa, kterému se dá věřit." Přinášíme Vám krátkou ukázku z této nové knihy.

Co vám lidé nejčastěji píší?
Lidi mi píšou o svých starostech, píší mně odborné věci, na které potřebují slyšet můj názor… na dopisech pracuje širší tým lidí, odpovědných, protože to není nic jednoduchého. Samozřejmě, jsou banální věci, že někdo se chce jen vyjádřit k něčemu, to je jednoduché. Na některé věci odpovídám sám, protože nechci, aby na ně odpovídal někdo jiný, takže denně mi to vyřizování pošty trvá hodinu.

Má se, pane předsedo, mluvit o charitě, nebo nemá?
Přiznám se, že já jsem o tom nemluvil celá léta, skoro deset let, až tehdy, když ze mě udělali papaláše roku. Tak jsem řekl – dobře, chápu, že třeba v některých výrocích jsem chyboval – kdo z vás na to má – to je proslavený výrok, který dneska používají hlavně pravicové noviny. Samozřejmě že mě to mrzelo, udělal jsem chybu, ale to bylo určeno jen těm novinářům, kteří přišli na moji tiskovku a před tím mě týrali, jestli mám na to, abych si zaplatil kafe, a kteří propočítávali, že na to vlastně ani nemám! Ale měli by taky dodat – pro spravedlnost – že já z vlastního rozhodnutí jsem se vzdal platu sociální demokracie, takže těch 200 hodin za měsíc, které odpracuji, není honorovaných a téměř třetinu svého příjmu ze sněmovny jsem rozdal mezi potřebné. Jestli tohle jsou kvalifikační předpoklady papaláše roku, tak prosím, ale chtěl bych vidět ty nepapaláše, co dělají pro veřejné blaho. Tihle Langerové, Nečasové a další.

Co má mít politik?
Alespoň trochu idealismu a odvahy, bez nich nejde uvažovat o pokroku.

Uměl byste popsat, co patří k základní výbavě politika v Česku?
Možná že bych to mohl bagatelizovat: tužka, mobil a krátká paměť. Je to ale složitější. Pokud myslíte špičkové politiky, tedy lídry stran, je to trochu jinak. Musí mít výdrž, schopnost přežít každodenní útoky. Jste-li levicovým lídrem, musíte mít ještě pevnější nervy. Schopnost řečnicky zaujmout, a to jako táborový řečník i debatér v menší skupině či v televizi. A ještě být schopen vystupovat v mezinárodním měřítku. A mohl bych pokračovat…

POZVÁNKA